Jak EU může zachránit svou ekonomiku před Trumpem? Volí hrbolatou cestu přes Mexiko a Čínu

Šéf Evropské komise pro průmysl Stéphane Séjourné varoval před rizikem obchodní války se Spojenými státy, která by mohla vypuknout po nástupu Donalda Trumpa do funkce prezidenta USA.

Souhlasí s většími investicemi do evropských obranných kapacit, což ale podle něj nebude možné, pokud se obchodní válka skutečně rozhoří. „Nemůžeme to udělat s obchodní válkou za dveřmi a národní rozpočty všude nejsou schopny zvýšit obranné rozpočty na více než 3 procenta,“ zdůraznil Séjourné podle serveru Politico.

Obranné výdaje se staly jakýmsi symbolickým jádrem širšího sporu mezi Spojenými státy a Evropskou unií, který zahrnuje nejen otázky bezpečnosti, ale také obchodní, ekonomické a geopolitické zájmy. Spojené státy (všichni prezidenti, nejen Trump, pozn. red.) dlouhodobě kritizují evropské státy, především členy NATO, za to, že nepřispívají dostatečně na vlastní obranu a spoléhaly se na americkou vojenskou podporu.

Tento spor má však hlubší kořeny, které se dotýkají i dalších aspektů transatlantických vztahů. Patří sem například nevyvážený obchodní vztah, kdy USA obviňují EU z neférových praktik, nebo rozdílný přístup k regulaci technologických gigantů.

Trump je „posedlý“ německými auty

Trump po nástupu do prezidentského úřadu plánuje zavést řadu protekcionistických opatření na podporu americké ekonomiky, včetně všeobecných cel na veškerý dovoz. Podle Politica se zaměřuje na Evropskou unii kvůli nedostatečnému nákupu amerických automobilů a zemědělských produktů. Zvláště ho rozčiluje množství německých aut, která dominují ulicím Manhattanu, a toto téma se prý stalo jeho „posedlostí“.

O této „posedlosti“ nedávno promluvila bývalá německá kancléřka Angela Merkelová. „Donald Trump byl posedlý tím, že podle jeho názoru je v New Yorku příliš mnoho německých aut. Vždycky říkal, že kdyby se stal prezidentem, zavedl by tak vysoká cla, že by zmizela z ulic Manhattanu,“ vylíčila v rozhovoru pro italský deník Corriere della Sera.

Jedním z klíčových problémů transatlantických vztahů zůstává neschopnost Spojených států a Evropské unie plně využít příležitosti ke zlepšení spolupráce během administrativy Joea Bidena. Přestože jeho vláda signalizovala větší otevřenost dialogu než předchozí Trumpova administrativa, nebyla vyřešena ani jedna z dlouhodobě sporných otázek – zejména vysoká cla na dovoz hliníku a oceli do Spojených států, která stále zatěžují evropské exportéry.

Jak to EU bude řešit?

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová přišla s návrhem, aby členské státy EU začaly nakupovat více amerického zkapalněného zemního plynu. Tento krok by podle ní mohl pomoci vyrovnat obchodní bilanci mezi oběma regiony a přispět k celkovému zlepšení vztahů. Kritici však upozorňují, že tento návrh má svá rizika – zejména pokud jde o energetickou bezpečnost a závislost Evropy na amerických dodávkách.

Evropa navíc čelí rostoucímu tlaku na to, aby byla v těchto otázkách jednotná, což je však vzhledem k rozdílným zájmům členských států stále náročnější úkol. V konečném důsledku se tak ukazuje, že dosažení stabilnějších a rovnoprávnějších obchodních vztahů mezi EU a USA bude vyžadovat mnohem větší úsilí, než se původně předpokládalo.

Jednou z možností je zachovat současná nízká cla, přičemž by však musela akceptovat spojené ekonomické náklady a rizika pro své průmyslové sektory. Druhou variantou je zavedení nových ochranných opatření, například tarifních nebo netarifních bariér, které by měly za cíl ochránit zranitelné sektory, například výrobu oceli, automobilový průmysl nebo zemědělství. Tento přístup by ovšem mohl vést k dalšímu zhoršení obchodních vztahů se Spojenými státy.

Podle amerického deníku The Wall Street Journal by jakýkoli krok, který by prezidenta Trumpa podnítil k uvalení globálních cel ve výši až 20 %, měl vážné důsledky. Taková opatření by mohla zasáhnout už tak oslabenou evropskou ekonomiku, která se potýká s následky pandemie, vysokou inflací a energetickou krizí.

Navíc zavedení vysokých cel by neomezilo pouze objem vývozu, ale také by mohlo poškodit investiční důvěru a vést k odlivu kapitálu z Evropy. Mnozí odborníci varují, že eskalace obchodního konfliktu by nejen oslabovala ekonomiky na obou stranách Atlantiku, ale také komplikovala globální obchodní systém a jeho pravidla.

Brusel zvolil hrbolatou cestu

Jen několik dní před nástupem Donalda Trumpa do úřadu prezidenta oznámily Evropská unie a Mexiko přepracovanou obchodní dohodu, která má podle dostupných informací posílit vzájemný obchod a investice. Tato modernizovaná dohoda zahrnuje řadu významných opatření, která mají za cíl usnadnit obchodní toky mezi oběma stranami. Jedním z klíčových bodů je snížení mexických cel na dovoz zemědělsko-potravinářských produktů z Evropy.

Dohoda rovněž zahrnuje opatření ke zjednodušení investic evropských firem v Mexiku, například prostřednictvím odstranění administrativních překážek a zvýšení právní jistoty pro investory. Tento krok by mohl přilákat nové evropské investice do mexické ekonomiky, čímž by se posílily hospodářské vazby mezi těmito dvěma partnery.

Díky dohodě rovněž naroste dovoz mexických surovin v čele s fluoritem, antimonem, mědí, zinkem a olovem. „Dnes jsme vstoupili do nové éry našeho strategického partnerství s Mexikem. Naše aktualizovaná dohoda ukazuje, že se Evropská unie a Mexiko spojily v zájmu volnějšího obchodu a otevřené globální ekonomiky,“ informovala šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová podle agentury AP.

Posílení obchodních vazeb s Mexikem sice představuje důležitý krok pro Evropskou unii, avšak jde spíše o symbolické gesto než o skutečnou protiváhu vůči možným důsledkům obchodní války se Spojenými státy. Mexiko totiž zůstává silně hospodářsky provázané s USA, které jsou jeho dominantním obchodním partnerem.

Roční objem obchodní výměny mezi Mexikem a Spojenými státy dosahuje přibližně 800 miliard dolarů, což je řádově desetkrát více než objem obchodu mezi Mexikem a Evropskou unií, jenž se pohybuje kolem 80 miliard dolarů. I když modernizovaná dohoda s EU může posílit určité sektory a přilákat nové investice, Evropská unie musí čelit realitě, že její vliv v regionu je oproti USA stále omezený.

Pro Evropskou unii tak partnerství s Mexikem není dostatečně silným nástrojem, který by vyvážil ztráty, jež by mohly vyplynout z eskalace obchodních sporů s USA. Pokud by například Spojené státy uvalily plošná cla na evropské zboží, dopady na export z EU by byly výrazně větší než jakékoliv přínosy vyplývající z rozšířeného přístupu na mexický trh.

Hledat záchranu v Číně?

Evropská unie zaujímá postavení největšího obchodního partnera Číny. Na druhé straně je Čína pro EU po Spojených státech druhým nejdůležitějším obchodním partnerem. Tento vzájemný vztah je charakterizován intenzivní výměnou zboží a služeb, což dokládají aktuální data serveru Euronews.

Mezi nejaktivnějšími zeměmi v obchodování s Čínou v rámci EU dominují Německo, Nizozemsko a Itálie, které i letos zůstávají hlavními dovozci čínského zboží a zároveň významnými vývozci na čínský trh.

Z čínských dovozů do EU tvoří většinu mechanické přístroje a elektrická zařízení, což odráží technologickou specializaci Číny a její roli jako globálního výrobního centra. Přibližně 6 % těchto dovozů představují vozidla a letadla, 4,7 % organické chemikálie a 4,5 % oděvní doplňky, což podtrhuje diverzifikovaný charakter dovozů z Číny.

Mechanické spotřebiče a elektrická zařízení tvoří více než třetinu tohoto exportu EU do Číny, což ukazuje na vysokou poptávku po evropských technologiích na čínském trhu. Dalších 16,7 % vývozu připadá na vozidla a letadla, která jsou tradičně silnou stránkou evropského průmyslu. Farmaceutické výrobky s 9,3% podílem potvrzují rostoucí význam zdravotnictví a medicíny ve vzájemném obchodu, zatímco 7,2 % představují optické přístroje.

Společnost BYD, největší čínský výrobce elektromobilů, zaznamenala v roce 2024 rekordní celosvětové prodeje hybridů a elektromobilů, čímž potvrdila své postavení lídra na rychle rostoucím trhu s udržitelnými technologiemi – včetně toho evropského.

Zároveň se však zvýšený export čínských elektromobilů stal předmětem kontroverzí v Evropské unii. Na konci roku 2024 EU rozhodla o uvalení cel na čínské elektromobily poté, co vyšetřování ukázalo, že státní dotace čínské vlády umožňují tamním výrobcům nabízet vozidla za ceny, které evropské automobilky nemohou konkurovat.

Čína však tato cla označila za protekcionistická a rychle zareagovala vlastními opatřeními. Peking zahájil antidumpingové šetření zaměřené na mléčné výrobky dovážené z Evropské unie, včetně sýrů a mléka.

EU tak čelí tlakům jak ze strany Číny, tak Spojených států, přičemž obě tyto ekonomické velmoci uplatňují agresivní obchodní strategie, které Evropskou unii tlačí k obranným opatřením.

Unie musí nejen chránit své domácí průmyslové odvětví před vnějšími tlaky, ale zároveň zvažovat dlouhodobé důsledky svých rozhodnutí pro globální obchodní vztahy – prohloubení obchodních sporů s USA a Čínou tak povede k výraznému a dlouhodobému poškození evropské ekonomiky.