Ženevské konvence platí jen pro někoho? Trump zesiluje provoz Guantánama, drží tam vyhoštěné Venezuelce

Podle svědků obeznámených s opětovným provozem věznice jsou venezuelští migranti, deportovaní ze Spojených států, hlídáni vojáky namísto imigračních úředníků. Trumpova administrativa navíc nezveřejnila jejich totožnost, takže rodinní příslušníci o jejich zadržení nemají tušení a právníci nemají možnost situaci právně napadnout. Na tento vývoj upozornil americký list The New York Times.

Tomuto listu se podařilo získat jména 53 mužů držených v táboře číslo 6, který dříve sloužil k internaci osob podezřelých ze spolupráce s teroristickou organizací Al-Káida.

Mluvčí amerického ministerstva vnitřní bezpečnosti Tricia McLaughlinová uvedla, že na Guantánamo bylo deportováno až sto lidí s „pravomocným příkazem k vyhoštění“. Podle jejích slov se tyto osoby „dopustily trestného činu nelegálním vstupem na území Spojených států“. Skupina údajně zahrnuje „členy násilných gangů a další vysoce nebezpečné nelegální migranty“.

Americká vláda však dosud nepředložila důkazy, že se všichni tito lidé skutečně dostali do USA nelegálním přechodem hranic. Někteří z migrantů zadržení americkou Imigrační a celní službou (ICE – Immigration and Customs Enforcement) sice překročili hranice bez povolení, jiní však legálně požádali o azyl na hraničních přechodech, avšak jejich žádosti byly zamítnuty.

Podmínky v táboře č. 6 vyvolávají obavy ohledně možného porušování lidských práv. Trumpova administrativa má příležitost tyto pochybnosti rozptýlit zveřejněním důkazů, které by potvrdily, že zadržení jsou skutečně nebezpeční kriminálníci, jak je prezident rád označuje. Dosud však žádné důkazy nedodal.

Podle svědků se zařízení nachází ve špatném stavu – sprchy jsou nefunkční, dveře poškozené a celkové podmínky nevyhovující. O dohled nad táborem se starají pouze dva úředníci ICE, zatímco hlavní dozor vykonávají vojáci. Zadržení údajně dostávají k jídlu vojenské příděly známé jako MRE.

Problematická historie Guantánama

Guantánamo Bay, nacházející se na jihovýchodním pobřeží Kuby, je místem americké námořní základny, která byla zřízena v roce 1903 na základě smlouvy mezi Spojenými státy a nově nezávislou kubánskou vládou. Původně sloužila jako zásobovací stanice pro americké námořnictvo.

Po útocích z 11. září 2001 byla na základně zřízena věznice pro zadržování osob podezřelých z terorismu. Od roku 2002 zde byli drženi jednotlivci zajatí v souvislosti s konflikty v Afghánistánu, Iráku a dalších oblastech. Tito zadržení byli označováni jako "nepřátelští bojovníci" a nebyl jim přiznán status válečných zajatců podle Ženevských úmluv.

V průběhu let se objevily četné zprávy o špatném zacházení s vězni, včetně mučení, nelidských podmínek a porušování lidských práv. Organizace jako Amnesty International a Human Rights Watch (HRW) opakovaně kritizovaly podmínky ve věznici a vyzývaly k jejímu uzavření.

Navzdory slibům několika amerických prezidentů, včetně Baracka Obamy a Joea Bidena, zůstává věznice v provozu. Začátkem roku 2025 zde bylo stále drženo 15 vězňů, z nichž někteří čelí obviněním nebo byli odsouzeni, zatímco jiní čekají na propuštění. Informoval o tom server Guardian.

Místo, kde Ženevské úmluvy neplatí?

Jak upozorňuje organizace Human Rights Watch (HRW), na americké základně Guantánamo byly zadržovány stovky muslimských mužů, včetně nezletilých chlapců, často bez jakéhokoliv obvinění nebo přístupu k právní obhajobě.

Tito lidé byli zajati při mezinárodních operacích Spojených států, často ve spolupráci se spojenci jako Afghánistán nebo Pákistán, a následně deportováni na tuto přísně střeženou základnu. Podle lidskoprávních organizací bylo mnoho z těchto osob uvězněno na základě pochybných důkazů nebo výpovědí získaných pod nátlakem.

Americká veřejnost si jen matně uvědomuje rozsah těchto praktik, což podle kritiků není náhoda – přístup na základnu je přísně omezen a kontrolován Pentagonem, který veřejnosti poskytuje jen minimum informací o dění za zdmi zařízení.

Podle Ženevských úmluv z roku 1949, které určují mezinárodní pravidla pro zacházení s válečnými zajatci, musí mít zadržení právo na důstojné podmínky, odpovídající zdravotní péči a právní ochranu. Váleční zajatci nemohou být vystaveni fyzickému ani psychickému nátlaku, nesmějí být ponižováni nebo drženi v izolaci bez oprávněného důvodu.

Dále mají právo na informace o svém právním postavení a musí být chráněni před zvědavostí veřejnosti i svévolným násilím. Ženevské úmluvy rovněž stanovují, že zajatci musejí být internováni v podmínkách odpovídajících standardům dané země, což zahrnuje i možnost pohybu v rámci tábora a zachování základních práv na lidskou důstojnost.

Spojené státy se vyhnuly povinnostem vyplývajícím z Ženevských úmluv tím, že zadržované osoby označily za „nepřátelské bojovníky“ namísto válečných zajatců, což jim umožnilo upřít jim ochranu, kterou by jim mezinárodní právo mělo zaručovat.

Mnozí zadržovaní zde byli drženi dlouhá léta bez obvinění a bez řádného soudního procesu, vystaveni tvrdým výslechovým metodám, které se podle mezinárodního práva kvalifikují jako mučení. Nezávislé zprávy výše zmíněných organizací Amnesty International či Human Rights Watch dokumentují případy waterboardingu, spánkové deprivace a dlouhodobé izolace, což jsou metody, které byly opakovaně odsouzeny jako nelidské a nelegální.