Bratr princezny Diany po letech promluvil o jejím pohřbu

Jednašedesátiletý hrabě Spencer prozradil, že se před královským ceremoniálním pohřbem vracel do Londýna z Kapského Města, kde tehdy žil. Během letu mu kvůli jeho otřesenému stavu pomáhala letuška.

Zároveň se snažil ve svém diáři najít někoho, kdo by mu mohl pomoci s napsáním emotivní pocty pro sestru. „Měl jsem velký, tlustý adresář a pomyslel jsem si: ,Chci najít někoho, kdo pro ni pronese řeč.' A došel jsem k ,Z' a nikoho jsem nenašel,“ uvedl.

„[Já] vystoupil z letadla na [letiště] Heathrow, zavolal jsem matce a řekl jsem: ,Nemůžu vymyslet, kdo pronese smuteční řeč. A mám hrozný pocit, že to budu muset být já,'“ vyprávěl hrabě Spencer v podcastu Rosebud s Gilesem Brandrethem. Matka mu tehdy potvrdila: „No, budeš to ty. Tvoje sestry a já jsme se tak rozhodly.“

Jeho původní projev byl „velmi tradiční, skoro... ,Jako dítě byla v tomhle velmi dobrá' a tak dále.“ Pak si ale uvědomil, že je to „směšné“ a že to neodpovídá tomu, kým jeho sestra byla. Okamžitě mu došlo, že jeho úkolem není mluvit o princezně Dianě, ale mluvit za ni, po její tragické smrti ve věku pouhých 36 let při autonehodě v Paříži.

Hrabě Spencer se domníval, že ho Diana zanechala jako opatrovníka svých synů, prince Williama a prince Harryho. „Věděl jsem, že mě v té fázi nechala – nemělo to právní platnost – ale věděl jsem, že mě zanechala jako opatrovníka jejích synů... Ta povinnost, myslím.“ Svoji smuteční řeč napsal za hodinu a půl, s výjimkou jedné pasáže o mediálním magnátovi Rupertu Murdochovi, kterou shledal „zbytečnou“.

Ve své řeči vyzdvihl Dianin humanitární životní styl a filantropii. Poznamenal, že „nepotřebovala královský titul, aby i nadále vytvářela svou zvláštní značku kouzla,“ což bylo vnímáno jako narážka na ztrátu statusu Její královské Výsosti po jejím rozvodu s tehdejším princem Charlesem.

Také slíbil, že on a rodina nedopustí, aby William a Harry byli vystaveni „úzkosti“. „My, vaše pokrevní rodina, uděláme vše, co je v našich silách, abychom pokračovali v nápaditém způsobu, kterým jste řídila tyto dva výjimečné mladé muže, aby jejich duše nebyly ponořeny pouze do povinností a tradic, ale mohly otevřeně zpívat, jak jste plánovala.“