Brigitte Bardotová (†91): Herečka, která ženám dala ten nejvzácnější dar

Podle informací z jejího blízkého okolí byla Bardot v říjnu hospitalizována v Toulonu kvůli operaci, po níž se zotavovala doma. I přes vysoký věk si zachovala svou pověstnou neústupnost a odmítala se podřídit společenským očekáváním až do úplného konce. Francouzský prezident Emmanuel Macron reagoval na zprávu o jejím skonu slovy, že „Francie truchlí za svou legendu století“.

Poslední rozloučení s „božskou B.B.“ je naplánováno na středu 7. ledna 2026. Přestože si herečka původně přála spočinout přímo na zahradě své rezidence u moře, úřady z administrativních důvodů toto přání nepovolily. Její tělo bude uloženo na námořním hřbitově v Saint-Tropez. Církevní obřad v kostele Nanebevzetí Panny Marie bude určen pouze pro pozvané hosty, ale tamní radnice zajistí přenos na velkoplošné obrazovky v přístavu, aby se s ikonou mohla rozloučit i veřejnost.

Brigitte Bardot se proslavila v roce 1956 filmem ...a Bůh stvořil ženu, který z ní přes noc udělal globální sexsymbol. Během své kariéry spolupracovala s režisérskými velikány jako Jean-Luc Godard (Pohrdání) či Louis Malle. V roce 1973 však filmový svět šokovala svým náhlým odchodem do ústraní, když prohlásila, že ji sláva dusí. Od té doby se stala neúnavnou bojovnicí za práva zvířat, čímž si získala respekt mnoha lidí, ačkoliv její pozdější politické názory a kontroverzní výroky o imigraci a islámu vyvolávaly ve společnosti ostré spory.

Symbolika jejího odchodu v závěru roku 2025 je umocněna tím, že jen několik týdnů před její smrtí vstoupil do francouzských kin nový dokumentární film Bardot, který mapuje její přerod z hvězdy stříbrného plátna v radikální aktivistku. Svět tak ztrácí ženu, která nebyla jen herečkou, ale i „Marianne“ – národním symbolem Francie, jenž se nikdy nebál jít proti proudu.

Ačkoli se nikdy neidentifikovala jako feministka, její neomlouvající se autonomie, předčasný odchod do důchodu a otevřené názory vedly některé k tomu, aby ji přehodnotili jako postavu protofeministické rebelie.

Francie se postupně začala obracet proti Bardotové, znepokojena jejími otevřenými názory. Někteří však tleskali její lhostejnosti a neochotě hrát podle pravidel. Nakonec tím, že odmítla slávu podle svých vlastních podmínek, proměnila svou svobodomyslnost padesátých let v odvážný postoj proti konformitě a společenským normám.