Další přiznání rakoviny: Mám nádor, potvrdila Michaela Salák

„Nikdy by mě nenapadlo, že ve svých 38 letech usednu do čekárny onkologie v Motole jako pacient,“ přiznává otevřeně. První dny po sdělení diagnózy prožila podle svých slov jako v mlze, vše vnímala jako by zvenčí. „Jakoby to tělo nebylo moje, jakoby se to celé dělo někomu jinému,“ popisuje stavy, které zažívala.

O to silnější bylo poznání, jak mocnou roli v těžkých chvílích hraje lidská psychika. „Nikdy jsem si nedokázala představit – ani v těch nejhorších nočních můrách – jak tělo a mysl reagují, když vám někdo oznámí: ‚Máte v těle nádor.‘ A přesto jsem byla překvapená, jak neskutečně silná umí být hlava. Celý ten první měsíc mě držela nad vodou.“

Silný moment přišel i při čekání na výsledky klíčového vyšetření PET/CT, které mělo ukázat, zda se nádor rozšířil dál do těla. Michaela přirovnává to období k momentu, kdy člověk stojí na okraji útesu: „Za vámi je ten nádherný, barevný život, který jste žili. Před vámi tma, neznámo. A vy nevíte, jestli uděláte krok zpátky, nebo vás to pohltí.“

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Celá zkušenost ji hluboce změnila a přiměla ji přehodnotit každodenní vnímání zdraví a života samotného. „Zdraví není samozřejmost. Často si to neuvědomujeme – až dokud nás život nezastaví. Ale když se zastaví, zjistíte, jak moc je úžasné být tady a teď. Být zdravý. A že pro to zdraví byste udělali cokoliv.“

Přiznává, že dlouho váhala, zda se o svou nemoc podělit veřejně. Většina jejích blízkých o jejím zdravotním stavu nevěděla, držela si vše ve svém soukromém kruhu. Nakonec se však rozhodla, že právě teď je ten správný okamžik pro sdílení.

Její apel na závěr je jasný a důrazný: „Objednejte se na preventivní prohlídky. Nenechte se odbýt. Pátrejte. Ne každá únava je jen důsledkem náročného zaměstnání nebo mateřství. Někdy za ní může stát něco mnohem vážnějšího. A čím dřív se na to přijde, tím větší je šance se uzdravit.“