Důkazy o UFO nebo tajné spisy o Ježíšovi? Co skutečně ukrývají vatikánské archivy?

Papež František před více než deseti lety dostal do rukou „velkou bílou krabici plnou dokumentů o zneužívání a temných obchodech v katolické církvi“. S odvoláním na jeho novou autobiografii Spera o tom informoval server Politico.

Současný papež se dostal do bezprecedentní situace, kdy přebíral úřad žijícím předchůdci, Benediktovi XVI. „Dal mi velkou bílou krabici. Dokumenty týkající se těch nejtěžších a nejbolestivějších situací. Případy zneužívání, korupce, temných obchodů, nepravostí,“ líčí papež František ve své knize, která nese název Sepera, což z latinského překladu znamená Naděje.

Benedikt XVI. mu údajně předal tuto krabici s tím, ať případy řeší. „Cítím, že mám pověst, kterou si nezasloužím, veřejnou úctu, které nejsem hoden. To je nade vší pochybnosti můj nejsilnější pocit,“ popisuje.

Kniha současného papeže se dočkala pozornosti ještě před svým vydáním, kdy úryvek z ní zveřejnil italský list Corriere Della Sera. Ten informoval o tom, že při papežově návštěvě v Iráku roku 2021 se lídr katolické církve sotva vyhnul dvěma pokusům o atentát. „Policie upozornila vatikánské četnictvo na informaci od britských tajných služeb: do Mosulu míří žena napěchovaná výbušninami, mladá kamikadze, která se chce během papežské návštěvy odpálit,“ popsal papež v knize.

Vatikán obvinění vyvrací

Vatikánské archivy, často označované za „tajné“, vyvolávají už po staletí dohady a legendy. Tento závoj mystiky pramení nejen z jejich jména – Apoštolský archiv, ale i z omezeného přístupu, přísných pravidel a samotného rozsahu: přes 85 kilometrů regálů, ukrytých v železobetonovém, ohnivzdorném bunkru pod povrchem Vatikánu. Otevření archivu z období papeže Pia XII. (1939–1958) však nedávno přineslo nové otázky i očekávání.

Archiv uchovává nejen diplomatickou korespondenci, spisy šlechtických rodin či klášterů, ale i citlivé dokumenty klíčové pro dějiny. Zvláštní pozornost se nyní soustřeďuje na záznamy o papeži Piu XII. a jeho roli během druhé světové války, o nichž informoval například server The Atlantic.

Debaty se zaměřují zejména na jeho ticho během holocaustu a jeho údajné snahy o ochranu Židů. Podle historika Davida I. Kertzera a dalších odborníků se očekávalo, že dokumenty přinesou větší jasno do toho, jakou roli sehrál Vatikán při vyjednávání s fašistickými režimy a jak ovlivnil osud pronásledovaných.

Přesto, jak podotkla americká stanice PBS, archiv není „zakázaným územím“ – vědci a historici mají přístup, pokud splní náročné podmínky: musí zažádat o povolení, zvolit konkrétní spisy a studovat je ve sledovaných čítárnách. Aura tajemna však přetrvává. Nově dostupné dokumenty by mohly ovlivnit pohled na historickou odpovědnost církve a také na proces svatořečení Pia XII. Některé části archivu zůstávají nepřístupné, což jen podněcuje spekulace o dalších dosud neodhalených tajemstvích a utajovaných kapitolách historie.

Případ Pia XII. byl náročný

Pius XII. byl papežem v té nejtemnější době evropských dějin – tedy během druhé světové války. Jeho obhájci tvrdí, že papež se během druhé světové války snažil pomáhat obětem holocaustu v tichosti, aby neohrozil ještě větší množství životů.

Podle některých zdrojů zajišťoval útočiště pro Židy ve vatikánských institucích, klášterech a kostelech. Diplomacie Vatikánu se údajně zaměřovala na tichá jednání, aby se zabránilo eskalaci represí ze strany nacistického Německa.

Kritici naopak poukazují na to, že papež nikdy veřejně neodsoudil holocaust, ani nenazval genocidu Židů jménem. Tento postoj byl podle nich výsledkem snahy udržet neutralitu Vatikánu a ochránit katolíky ve válčících zemích. Avšak mnozí se domnívají, že právě toto mlčení mohlo být vnímáno jako lhostejnost nebo dokonce skrytý souhlas s nacistickými zločiny.

Historici, jako například Kertzer, argumentují, že Pius XII. se nacházel ve složité situaci. Byl pod tlakem nejen nacistů, ale i Mussoliniho režimu v Itálii, a musel zvažovat, jak jeho kroky ovlivní osud církve.

Archivy prý skrývají mnohá tajemství

Mezi často zmiňované předměty, které by mohly být v archivech uloženy, patří například Archa úmluvy, Svatý grál či kříž, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Tyto artefakty, považované za jedny z nejposvátnějších v křesťanské tradici, jsou zároveň opředeny mnoha legendami a spekulacemi.

Nejde ale pouze o předměty s náboženskou tématikou. Jedna z nejpozoruhodnějších teorií se týká zařízení zvaného Chronovizor. Toto údajné zařízení, jehož existence nikdy nebyla vědecky potvrzena, mělo údajně umožňovat nahlížení do minulosti a pořizování fotografií historických událostí, včetně ukřižování Ježíše Krista.

Další z údajných kuriozit spojených s archivy je kostra slona, kterého měl papež Lev X. jako domácího mazlíčka. Tento slon, jménem Hanno, byl jedním z extravagantních darů, které papeži přinesli zahraniční diplomaté. Ještě podivuhodnější je tvrzení, že Vatikán uchovává „absolutně šílené množství pornografie,“ jak tvrdí Kodaňské Muzeum erotiky.

Někteří badatelé spekulují, že Vatikán má ve svých archivech důkazy o existenci mimozemského života. Tyto teorie byly posíleny prohlášeními některých církevních představitelů, kteří připustili možnost existence inteligentního života mimo Zemi. Zvláštní pozornost vzbudilo tvrzení, že papež Pius XII. měl informace o údajném UFO incidentu v Itálii v roce 1933.

Potvrzení některé z teorií spojených s vatikánskými archivy by mohlo zásadně změnit naše chápání historie, náboženství i vědy. Objevení náboženských artefaktů, jako je Archa úmluvy či Svatý grál, by posílilo víru a přepsalo dějiny raného křesťanství, zatímco existence Chronovizoru by zpochybnila naše chápání času a historické dokumentace. Důkazy o mimozemském životě by přinesly revoluci v kosmologii a postavení lidstva ve vesmíru.

Přestože je přístup do archivů omezený, vědci mohou studovat konkrétní dokumenty po schválení. Dosavadní výzkumy nepřinesly žádné důkazy o existenci extrémně senzačních tajemství. Archiv je spravován systematicky a zaměřuje se hlavně na diplomatické, náboženské a historické záznamy. Mnoho tajemství má logická a pragmatická vysvětlení. Například omezený přístup k určitým dokumentům slouží spíše k ochraně citlivých informací a jejich kontextu než k utajení „šokujících pravd“.