Harry a Meghan si výbušným prohlášením trhli ostudu

Namísto toho, aby kontroverzní publikaci elegantně přešli nebo její tvrzení vyvrátili faktickými argumenty, udělali z ní svou přehnanou reakcí celosvětový bestseller. Tím, že do veřejného prostoru vypustili takto emotivní prohlášení, v podstatě potvrdili, že autor zasáhl citlivé místo. Výbušná tvrzení obsažená v knize se tak díky nim udrží na titulních stránkách novin mnohem déle, než kdyby zvolili taktiku důstojného mlčení.

Tom Bower není v literárním světě žádným nováčkem a jeho pověst pečlivého rešeršisty, který jde tvrdě po faktech, je dobře známá. Pokud se Harry a Meghan rozhodli s protivníkem tohoto kalibru bojovat, měli si do ringu přinést neprůstřelná fakta a chladnou hlavu. Namísto toho sáhli k dramatickým výrazům, které působí spíše jako z levného románu než jako vyjádření zralých osobností, za které se oba rádi vydávají.

Místo obrazu rozvážných státníků a filantropů, kteří s přehledem zvládají svět byznysu a charity, se tak veřejnosti opět naskytl pohled na dvojici, která nezvládá své emoce. Svou moc a autoritu tímto krokem paradoxně oslabili. Z pozice těžkých vah, které by mohly zasadit rozhodující úder, se dobrovolně přesunuli do role dětí, které v koutě křičí, protože není po jejich.

Ironií celého incidentu je fakt, že použitím slov jako „vyšinutý“ či „melodrama“ manželé sami vytvářejí přesně takové drama, kterým podle svých slov opovrhují. Tato neustálá snaha o obhajobu vlastní pravdy se točí v kruhu a vrací je vždy na začátek. Pro Harryho je přitom současná doba velmi kritická, protože se zdá, že je krůček od obnovení své bezpečnosti ve Velké Británii a plánuje další cesty do zahraničí.

Harry v poslední době dával jasně najevo, že touží po urovnání vztahů se svým otcem, králem Karlem III. Spekuluje se dokonce o tom, že by panovník mohl v roce 2027 osobně zahájit hry Invictus Games v Birminghamu. Takové gesto by pro Harryho znamenalo definitivní návrat do rodinného kruhu a restart vzájemných vztahů, o který tak stojí. Podobné mediální výbuchy mu však cestu k otci značně komplikují.

Aby k takovému usmíření skutečně došlo, musí Harry prokázat, že je schopen koexistovat s institucí monarchie, aniž by se ji pokoušel neustále rozkládat nebo na ni útočit. Král se pravděpodobně neobjeví na veřejnosti po boku svého syna, pokud bude mít neustále obavu, že jejich soukromé rozhovory skončí v dalším pokračování autobiografie nebo v jiném mediálním výstupu.

Každý Harryho krok vpřed je v posledních letech následován skokem zpět. Možná by mu prospělo vzít si příklad ze svého bratra, prince Williama, a naučit se nepřilévat olej do ohně tam, kde to není nezbytně nutné. Boj s autory, jako je Bower, pomocí prázdných a urážlivých frází totiž není cestou k vítězství, ale k další mezinárodní ostudě.