Harryho flirtování s novinářkou se propíralo i u soudu

Podle dokumentů citovaných deníky The Times a The Daily Telegraph měly zprávy mezi tehdy sedmadvacetiletým Harrym a o rok mladší Griffiths flirtující nádech. Princ v jedné z nich údajně žertoval o tom, že by ji „opil pod obraz“, zatímco jiná zpráva byla zakončena familiárním „mwah“. Griffiths, která v té době již pracovala pro nedělník Mail on Sunday, zase ve svých odpovědích označovala společně strávený čas na jedné soukromé akci za „zábavný víkend plný rošťáren“.

Zásadním bodem sporu je však skutečnost, zda Harry v době psaní těchto zpráv věděl, že komunikuje s bulvární novinářkou. Princ u soudu kategoricky prohlásil, že o její profesi neměl nejmenší tušení. Charlotte Griffiths se v té době pohybovala ve stejných společenských kruzích jako Harryho tehdejší přítelkyně Chelsy Davy, se kterou studovala na univerzitě v Leedsu, což jí umožnilo snadno splynout s princovým blízkým okolím.

Harry vypověděl, že se s Griffiths seznámil na víkendovém večírku u svého přítele Arthura Landona. Jakmile později zjistil, že dotyčná žena pracuje pro redakci Daily Mail, okamžitě konfrontoval hostitele akce a veškerý kontakt s novinářkou přerušil. Tento incident princ použil jako důkaz svého tvrzení, že se s novináři cíleně nepřátelil a že nikdo z jeho blízkého kruhu vědomě neposkytoval informace tisku.

Během procesu se objevila také kuriózní přezdívka „Mr. Mischief“ (Pan Rošťák). Původně se spekulovalo, že jde o pseudonym, pod kterým Harry tajně operoval na Facebooku. Princ to však popřel. Později se ukázalo, že ho takto ve zprávách oslovovala právě Griffiths. „Ahoj, pane Rošťáku... nemohli bychom provádět neplechy na venkově každý víkend? Hubičky, CG,“ stálo v jedné ze zpráv z prosince 2011. Harry jí tehdy odepsal ujištěním, že jde skutečně o něj, pro případ, že by ji zmátlo jméno nebo profilová fotka.

Právní zástupce vydavatelství Associated Newspapers, Antony White, se u soudu omluvil za předchozí mylné tvrzení, že si Harry tuto přezdívku zvolil sám. Uznal, že šlo o oslovení ze strany novinářky. Tato část výpovědi měla ilustrovat míru důvěrnosti, která mezi oběma panovala, než se princ dozvěděl pravdu o jejím zaměstnání.

Další zpráva z ledna 2012 odhalila, že Griffiths princi psala z Klosters, kde sledovala zápas v pólu na sněhu na podporu jeho charitativní organizace Sentebale. Harry jí údajně odpověděl, že by tam byl rád s ní, ale bohužel je „zaseknutý v Cornwallu u armádních povinností“. V závěru zprávy se objevila zmínka o tom, že mu chybí jejich společné „přitulení u filmu“, což dále podtrhuje neformální povahu jejich tehdejšího vztahu.

V rámci dokazování se řešilo také místo jejich setkání. Objevily se spekulace o večírku na Ibize, což Harry rázně odmítl. Prohlásil, že na tomto španělském ostrově byl v životě pouze jednou, a to se svou manželkou Meghan a synem Archiem v roce 2019. Griffiths ve svém prohlášení upřesnila, že se v onom období skutečně účastnila večírků na Ibize s princovými přáteli, ale s Harrym samotným se potkala na akcích v Británii.

Soud rovněž slyšel svědectví o tom, jak Griffiths získávala své kontakty. Díky studiu na prestižních školách v západním Londýně a následně v Leedsu se pohybovala ve vysoké společnosti a měla přístup k informacím, které by běžný reportér nezískal. Ve své výpovědi dokonce uvedla, že se jednou dozvěděla o těhotenství Kate Middleton dříve, než bylo oficiálně oznámeno, ale tehdy se rozhodla tuto informaci z úcty k soukromému setkání nezveřejnit.

Princ Harry podal tuto žalobu společně s dalšími osobnostmi, jako jsou Elton John nebo Elizabeth Hurley. Tvrdí, že vydavatelství Associated Newspapers používalo nezákonné metody ke shromažďování informací, včetně odposlechů nebo sledování. Právní zástupce žalující strany David Sherborne argumentoval, že množství soukromých detailů zveřejněných v minulosti v bulváru nemohlo pocházet z legitimních zdrojů.

Vydavatelství veškerá obvinění z nezákonného jednání odmítá a brání se tím, že informace získávalo standardní novinářskou prací. Právě zprávy z Facebooku měly v jejich argumentaci posloužit jako důkaz, že princ byl v kontaktu s novináři mnohem více, než nyní připouští. Harryho právní tým však kontroval tím, že právě neznalost její profese potvrzuje princovu ostražitost, která byla v tomto případě prolomena pouze díky lži.

Soudní slyšení v tomto civilním sporu skončilo 31. března 2026. Nyní se čeká na konečný verdikt soudce Nicklina, který by měl padnout v nadcházejících měsících. Případ je v Británii vnímán jako přelomový střet mezi královskou rodinou a mocnými mediálními domy, který může mít dalekosáhlé důsledky pro svobodu tisku i ochranu soukromých osob.