Jiřina Bohdalová a Karel Gott: Co chtěli po Karlu Šípovi?

V knížce Do hrobu si to nevemu píše Šíp například o umění vystát frontu, problematických výročích i o přistání na Marsu. I na vážné věci pohlíží s humorem. "Důvodů k smíchu je kolem nás spousta, jen je třeba je správně rozpoznat. Snažím se, aby ty veselé věci v mojí mysli přebily ty neveselé, kterých je bohužel stále víc," podotkl.

Z mnoha umělců, se kterými se během svého života setkal, věnuje nejvíce prostoru Karlu Gottovi v kapitole Božský Karel a Jiřině Bohdalové (Monology pro Jiřinu).

"Vypíchl jsem je proto, protože s oběma jsem spolupracoval autorsky, oni nejsou literáti. Jiřina (Bohdalová) mě mockrát požádala, bych ji pro různé příležitosti napsal nějaký proslov, pro Karla (Gotta) jsem psal texty písní i děkovné proslovy při přebírání cen Český slavík nebo TýTý. Dodnes nezapomenu, jak Karel myslel vážně, když se na mě obracel s žádostí o proslov s tím, že kdyby náhodou vyhrál, tak aby měl co říct," uvedl Šíp.

V kapitole Škůdce českého fotbalu se Šíp věnuje jedné ze svých největších zálib, kterou je kopaná. Přestože je autorem textu sparťanské hymny Zpívej, kdo jsi sparťanem, podobně jako Ivan Trojan nebo Petr Janda chodí fandit na tribunu pražských Bohemians.

"Moje cesta k Bohemce byla nejednoznačná. Bydleli jsme v Ostravě a Teplicích, tak jsem fandil místním klubům. Když jsem se v osmnácti přistěhoval do Prahy, chodil jsme na Spartu, ale jednou mě namíchla, když vyhodila mého oblíbeného fotbalistu Josefa Jurkanina. Tak jsem začal s kamarády chodit na Bohemku, a tomuhle nenápadnému klubu jsem zůstal věrný," řekl.