Nové album Taylor Swift je hitem. Jak ho hodnotí ve světě?

Nové album je výrazným odklonem od loňského, hluboce osobního a mučivého dvouskladbového opusu „The Tortured Poets Department“ (TTPD). Zatímco „TTPD“ byla šedivá, protahovaná nahrávka s jednatřiceti skladbami, „Showgirl“ překypuje iridescentními barvami a má pouhých dvanáct hutných a ucelených písní. Sama Swift přitom dříve uvedla, že nejvíce nesnáší dělat to, co dělala vždycky.

Pro toto album se popová hvězda rozhodla nepracovat s dlouholetým producentem Jackem Antonoffem. Namísto toho se vrátila ke spolupráci se studiovými génii Maxem Martinem a Shellbackem, s nimiž pracovala naposledy před osmi lety. Jejich návrat ale nepředstavuje jen pouhé připomenutí velkolepých synth-popových skladeb z „1989“ nebo elektrického zvuku z „Reputation“. Trio namísto toho využívá vše, co se za dobu, kdy nepracovali spolu, naučili, a vydává se zcela novou cestou.

„The Life of a Showgirl“ je nahrávka, která je převážně radostná a lehká, což je poměrně překvapivé po tom, co předcházelo v předchozím albu. Taylor Swift, nyní zjevně šťastná a zamilovaná, se na albu snaží o nekomplikovanou dobrou náladu. V polovině skladeb jde o naprostou zamilovanost a zbytek se zabývá odvrácenou stranou slávy. Fanoušci tak dostávají přesvědčivý kombinát skladatelské zručnosti a ostrých produkčních nápadů, které hravě překonávají laťku, kterou si Swift sama nastavila.

Album startuje skladbou „The Fate of Ophelia“. I když název evokuje fatalistickou baladu, opak je pravdou. Melancholické klávesy a bubny ve stylu Fleetwood Mac rychle přecházejí v veselou popovou hymnu. V ní Swift zpívá o tom, že ji její partner Kelce zachránil před sešupem do shakespearovského šílenství a melancholie, čímž změnila svůj osud.

Nová spolupráce s Martinem a Shellbackem je dynamická. Písně jsou méně maximalistické než dříve a přesahují do atmosférických textur, podobně jako v jejich novějších hitech pro jiné hvězdy. Album je se svými jednačtyřiceti minutami a dvanácti stopami nejkratší od jejího debutu v roce 2006. Laserová soustředěnost je pak vítanou změnou po rozvleklém „TTPD“.

Například skladba „Actually Romantic“ je vystavěná na rockovém riffu ve stylu 90. let, který připomíná kapelu Weezer, a přidává na ostrosti. Naopak píseň „Father Figure“ interpoluje stejnojmenný hit George Michaela, ale „Prince-ovské“ zvuky bubnů doplňuje celý smyčcový orchestr švédských hudebníků. Ten se objevuje i v titulní skladbě a „CANCELLED!“.

I přes lesklý a třpytivý zvuk alba nešetří Swift svým typickým detailním vyprávěním. Je vtipná, když srovnává nepřítele s „hračkou čivavy“ a odvážná, když ztělesňuje hudebního magnáta s mrazivými hrozbami typu: „Budeš spát s rybami dřív, než si uvědomíš, že se topíš.“

Album nezůstává bez zúčtování s nepřáteli. Objevují se dva „diss tracky“: „Father Figure“ a „Actually Romantic“. Zatímco „Father Figure“ je vnímán jako hluboký výkop do Scotta Borchetty a příběh o Svengalim, který dostane, co si zaslouží – i když není tak doslovný, jak by si fanoušci přáli. „Actually Romantic“ je pak považován za odpověď na píseň bývalé kolegyně Charli XCX, která o Swift referovala jako o „nudné Barbie“.

Taylor Swift i přes nové výšiny stále nabízí pohledy za oponu svých zranitelností. Skladba „Eldest Daughter“, tradičně pátá stopa na albu, která bývá nejemotivnější, obsahuje drsná přiznání: „Byla jsem postižena terminální jedinečností / Umírala jsem jen z toho, že jsem se snažila vypadat cool,“ a „Když jsem řekla, že nevěřím v manželství, byla to lež.“

Další srdcervoucí píseň, i když s pozvedajícím zvukem, je „Ruin The Friendship“. Zpěvačka se v ní vrací do střední školy, kdy lituje nepolíbeného přítele, kterého držela ve „friendzone“. Píseň končí tím, že jí volá kamarádka Abigail, aby jí oznámila, že onen přítel zemřel. Vzkaz pro posluchače je jasný: „Můj rada je: vždycky znič přátelství / Lepší to, než litovat toho na věky… / A má rada je: vždycky odpověz na otázku / Lepší to, než se ptát.“

Album obsahuje několik velmi chytlavých popových pasáží. Píseň „Opalite“ začíná skromně, ale překvapí refrénem plným feromonového návalu. Za nejlepší kousek na albu bývá ale označována balada „Ruin The Friendship“, která je jednou z nejkrásnějších písní, jaké Swift kdy napsala.

Úplným vybočením z kontextu je pak skladba „Wood“. Ta je přirovnávána k písni Jackson 5 s funk-popovým kytarovým riffem a patří k nejvíce sexuálním skladbám v diskografii Taylor Swift. Skladba je plná dvojsmyslů, kdy zpěvačka zaklepává na dřevo, aby jejich vztah vydržel, ale zároveň tleská „dřevu“ v ložnici.

Na závěr alba se v titulní skladbě „The Life of a Showgirl“ objevuje prominentní duet s Sabrinou Carpenter. Ta zpívá celou sloku a harmonizuje se Swift v rychlejší části mostu písně. Tento moment bývá interpretován jako symbolické předání pochodně další generaci „showgirls“.

I když se nabízí myšlenka, že by mohlo jít o závěrečné poklonění, album končí slibem: „Uvidíme se příště,“ za zvuku jásajícího publika. Album „The Life of a Showgirl“ je hradem postaveným z cihel, které po ní byly házeny, a znamená, že impérium patří zpět jí. Zpěvačka je vdaná za „hustle“, a s takovým albem se pravděpodobně pokusí opět sama sebe překonat.