Putinovi se režim hroutí pod rukama? Už si toho všímají i v Rusku

Generálplukovník Leonid Ivašov, dlouholetý kritik ruského prezidenta, upozornil na důsledky Putinovy politiky, která podle něj oslabuje Rusko zevnitř i navenek. Již před začátkem války na Ukrajině v roce 2022 varoval před katastrofálními důsledky takového kroku, a to jak pro ruskou ekonomiku, tak pro jeho postavení na mezinárodní scéně. Ivašov se nebál označit Putina za hlavního viníka zhoršující se situace a vyzval k jeho rezignaci, aby bylo možné zachránit ruskou státnost.

Jeho slova rezonují stále silněji, zejména v kontextu nedávných událostí. Pád Asadova režimu byl podle Ivašova důsledkem neochoty syrské armády pokračovat v boji. Podobný scénář, varuje generál, by mohl nastat i v Rusku, kde společenská apatie a neschopnost vládní administrativy vedou k destabilizaci země.

Podobně smýšlí i další kritici režimu, jako je Viktor Alksnis, bývalý letec a politik, který označil ruské angažmá v Sýrii za strategickou chybu. Alksnis tvrdí, že Moskva vynaložila obrovské prostředky na podporu Asadova režimu, jen aby nakonec utrpěla politickou i vojenskou porážku. Jeho pohled není prozápadní, ale vychází z přesvědčení, že Rusko by mělo obnovit svůj někdejší vliv v postsovětském prostoru, což se pod Putinovým vedením nedaří.

Dalším hlasem nespokojenosti je novinář Maksim Kalašnikov, který patří mezi tzv. jestřáby, tedy zastánce tvrdšího postupu ve válce na Ukrajině. Kalašnikov, zakladatel klubu "Nazlobení vlastenci", otevřeně kritizuje Putina za nedostatečné vojenské nasazení a varuje, že současná strategie může vést k rychlému zhroucení režimu.

Navzdory těmto varováním nelze s jistotou říci, zda Putinův režim opravdu směřuje k pádu. Kritika ze strany bývalých spojenců i ultranacionalistických kruhů však naznačuje, že Putinova moc není tak neotřesitelná, jak se zdá. Historie navíc ukazuje, že režimy mohou padnout nečekaně rychle, často v důsledku kombinace vnitřních slabostí a vnějšího tlaku.

Putin si je těchto rizik jistě vědom. Otázkou zůstává, zda dokáže najít cestu, jak upevnit svou pozici a vyhnout se osudu svého syrského spojence. Dějiny nás učí, že v politice mohou změny přijít s překvapivou rychlostí – a ne vždy ve prospěch těch, kdo se je snaží kontrolovat.