Šílenství, nebo skvěle promyšlená strategie? Trump nechce Grónsko jen tak z nudy

Grónské ledovce ztrácejí ročně 270 miliard tun vody a arktický mořský led taje tak rychle, že v létě 30. let 21. století by mohla být polární moře zcela bez ledu. Tento dramatický vývoj otevírá prostor pro soupeření velmocí, jako jsou Čína, Rusko a Spojené státy, o kontrolu nad regionem, který se otepluje rychleji než jakákoli jiná část světa.

Trumpovo přání získat Grónsko již během jeho prvního prezidentského období vyvolalo v Dánsku ostrou reakci. Premiérka Mette Frederiksen tehdy i nyní odmítla prodej ostrova, který je autonomním územím pod dánskou správou od roku 1814. Přesto Frederiksen přiznala, že „rostoucí zájem USA o Grónsko vítá.“ Tento výrok odráží obavy Západu, že jejich odpověď na ruské a čínské aktivity v Arktidě byla nedostatečná.

Podle Michaela O’Hanlona z Brookings Institution byla americká politika v Arktidě v posledních letech spíše pasivní. Ačkoli Pentagon opakovaně varoval před aktivitami Ruska a Číny v regionu, Spojené státy dosud nevynaložily dostatek zdrojů na ochranu svých zájmů.

Ruský prezident Vladimir Putin dlouhodobě prosazuje rozvoj Severní mořské cesty, která by mohla výrazně zkrátit přepravu zboží mezi Čínou a Evropou. Tato trasa, která vede podél ruského pobřeží, je stále více přístupná díky tání ledu. K jejímu udržení však zůstávají nezbytné ledoborce, a Rusko proto intenzivně rozšiřuje svou flotilu, včetně nové třídy jaderných ledoborců.

Čína se na Arktidu zaměřuje prostřednictvím svého projektu Polární hedvábné stezky, který zahrnuje investice do obchodu a energetiky v ruském Dálném severu. Zájem čínských firem o těžbu nerostů v Grónsku také vyvolal paniku ve Washingtonu, i když dosud nebyl výrazně realizován.

Trump své ambice ospravedlňuje obranou „svobodného světa“ a varuje před rostoucí přítomností ruských a čínských lodí v Arktidě. Spojené státy však mají v regionu jen dvě ledoborce, z nichž jeden je téměř padesát let starý. Na rozdíl od Ruska a Číny tak Spojené státy zaostávají ve strategickém rozvoji svého vlivu v oblasti.

Trumpova bývalá administrativa zvažovala jiné možnosti, například rozšíření americké vojenské přítomnosti na Grónsku. Bývalý poradce pro národní bezpečnost John Bolton navrhoval diplomatická jednání s Dánskem a grónskou vládou, místo přímého požadavku na vlastnictví ostrova.

Ironií zůstává, že právě Trump, známý svým skepticismem vůči změnám klimatu, je tím, kdo prosazuje strategickou reakci na tání ledu. Zatímco Evropa a Spojené státy, které často obhajují kroky proti globálnímu oteplování, zaspaly, Rusko a Čína se aktivně chopily příležitostí, které klimatické změny nabízejí.

Grónsko tak zůstává klíčovým bodem v geopolitickém soupeření, které tání Arktidy ještě vyostřuje. Trumpovo kontroverzní přání vlastnit největší ostrov světa odhaluje hlubší strategické zájmy, jež budou v příštích letech hrát stále větší roli.