Veronika Arichteva se rozpovídala o konci 3v1

Arichteva pro Novinky vzpomíná na začátky úspěšného projektu 3v1, který vznikl před dvanácti lety spontánně a s kamarádkami Martinou Pártlovou a Nikol Leitgeb (dříve Štíbrovou) se postupně rozrostl z vtipných videí a rozhlasové show až po módní značku. „Začaly jsme dělat trička s našimi hláškami a postupně přibyly mikiny, šaty, bundy i kabelky. Navrhujeme si to samy, vše se šije v Česku. Je to sice vedlejšák, ale časově dost náročný,“ říká Arichteva.

Vztahy v trojici se však časem proměnily. „To, že se tři holky neshodnou, se prostě stane. S Marťou nám přišlo škoda firmu rušit, když fungovala a měla tým lidí, kteří by tím přišli o práci. S Nikol jsme se rozumně vyrovnaly a projekt pokračuje dál,“ vysvětluje herečka důvody odchodu Leitgeb.

Aktuálně s Martou Pártlovou plánují posunout značku k sofistikovanější módě. „Rády bychom šly i jiným směrem než jen potisky s vtipnými nápisy. Ale pořád jsme mámy a rodina má přednost. Navíc se obě víc vracíme ke svým původním profesím – Marta ke zpívání, já k herectví,“ dodává.

Na Instagramu má přes půl milionu sledujících, což si podle svých slov uvědomuje jako závazek. Nechce být jen chodící reklamní plocha. „Určitě se nevyfotím se vším, za co mi někdo zaplatí. Ráda sdílím i svoje názory, třeba na výchovu dětí. Nejsem odbornice, ale snažím se hledat lepší cesty a sdílet je s ostatními,“ říká.

Výchovu dětí považuje za téma, které by mělo rezonovat. „Doba se mění, mlácení dětí už není normální. Je přece zvláštní, že když vidíme někoho ubližovat seniorovi, zasáhneme, ale když matka pohlavkuje dítě, přejdeme to mlčením. Chci, aby se víc mluvilo o respektujícím přístupu,“ vysvětluje.

Čelí samozřejmě i kritice. „Lidé často tvrdí, že takto se vychovávají spratci. Ale respektující výchova neznamená bez pravidel. Jen nejsou postavená na strachu a trestu. Je to běh na delší trať,“ říká s přesvědčením.

Negativní komentáře ji dnes už tolik nerozhodí. „Dřív mě to bolelo, dnes mě to tolik netrápí. Ale když se někdo naváží do mých blízkých, bráním je jako lev. Rozhodla jsem se navíc hejty zveřejňovat – když má někdo potřebu psát hnusné věci, musí počítat s tím, že se za ně nebude schovávat v anonymitě,“ uzavírá Arichteva s tím, že pokud její přístup pomůže i jen jednomu člověku cítit se líp, má to smysl.