Biden se v rámci kampaně ostře pustil do čínské ekonomiky

Bidenova slova určitě nepotěší Peking, ne zrovna snadno se čtou ale také třeba v centrále Volkswagenu a obecněji v Berlíně nebo v pařížském Elysejském paláci. Velké německé firmy, třeba právě automobilky typu Volkswagenu, totiž údajnou „tikající časovanou bombu“ ke svému dalšímu rozvoji stále naléhavěji potřebují. Francouzský ministr financí zase nedávno v Pekingu přesvědčoval čínské firmy, ať v Evropě více investují. Evropa zkrátka ve vztahu k Číně chce našlapovat mnohem opatrněji; jenže třeba právě Berlín je pod tlakem USA, aby také i on vůči Pekingu volil mnohem více konfrontační postoj.

Biden při uvedené večeři promlouval o vedení čínské komunistické strany jako o „lumpech“. Čínská ekonomika podle něj dříve rostla tempem osmi procent, jen aby růst udržela, nyní však přidává ročně jen dvě procenta. Což ovšem není pravda, neboť v prvním letošním pololetí čínské hospodářství expandovalo o 5,5 procenta (byť, pravda, se jedná o pomalejší než předpokládaný vzestup). V celém letošním roce by pak měla růst tempem 5,2 procenta, vyplývá z odhadů mezinárodních expertů oslovených agenturou Bloomberg. Podle jiného šetření téže agentury hospodářství Spojených států – pro srovnání – letos přidá 1,6 procenta.

Americký prezident také v projevu uvedl, že v Číně je více lidí důchodového věku než práceschopného obyvatelstva. Přitom ale největší asijská ekonomika disponuje 876 miliony lidí práceschopného věku, kdežto jen 280 lidí starších 60 let. Biden se tedy spletl minimálně v řádu stovek milionů lidí.

Pokud Čína vykazuje nějaký palčivý problém, tak se týká spíše mladých, mezi nimiž panuje rekordně vysoká, více než dvacetiprocentní míra nezaměstnanosti. Celkovou nezaměstnanost má ale například eurozóna stále vyšší než Čína – 6,4 procenta versus 5,2 procenta.

Americký prezident si však i tak přisadil. „…takže Čína má své problémy. A to není dobře, neboť když mají lumpové problémy dělají pěkné lumpárny.“

Taková slova představují dosud nejpřímější kritiku úhlavního geopolitického a ekonomického rivala Spojených států. Znesnadní alespoň částečné rozptýlení konfrontačního dusna, v němž je nyní vztah Washingtonu a Pekingu ponořen.

Washington se navíc ve svém postoji k Číně stále zřetelněji rozchází s postojem stěžejných evropských ekonomik. Zejména Francie a Německo jsou k Číně mnohem méně konfrontační, vlastně daleko vstřícnější.

Už byla řeč o tom, že francouzský ministr financí Bruno Le Maire koncem července v Pekingu přesvědčoval čínské firmy, ať více investují v Evropě. Zřejmě si tedy nemyslí, že Čína představuje „časovanou bombu“.

Už vůbec tak nemíní třeba vedení Volkswagenu, matky tuzemské Škody. Německá automobilka se minulý měsíc rozhodla nasypat 700 milionů dolarů, v přepočtu zhruba patnáct miliard korun, do mladičkého čínského výrobce elektromobilů Xpeng, založeném teprve roku 2014. Získává tím bezmála pětiprocentní podíl a pozorovatelské křeslo v představenstvu Xpengu.

Jedná se o do značné míry nouzový, ba zoufalý krok německého kolosu, jenž dokládá, jak moc mu – a celému evropskému autoprůmyslu – ujíždí vlak čínské elektromobility. O to paradoxnější celá situace je, že právě EU – a nikoli USA či Čína – nejvíce tlačí na přechod na zelené technologie. Čína je naopak suverénně největším emitentem skleníkových plynů, jichž globálně vypouští zhruba třetinu (zatímco EU zhruba osm procent).

Volkswagen spolu s Xpengem plánují dva společné modely elektromobilů, určené pro čínský trh. Německá automobilka však příliš nemá na výběr. V Číně, tedy na svém nejdůležitějším trhu, rychle přichází o tržní podíl. Navrch totiž získává konkurence, zejména americká Tesla a také čínský šampion elektromobility, BYD.

Audi, další divize Volkswagenu, přitom rovněž letos v červenci uzavřela partnerství s jiným čínským výrobcem elektromobilů, státní společností SAIC Motor. Toto partnerství je přitom přelomové. Znamená totiž, že čínské automobilky už nepřejímají technologie zahraničních výrobců, ale rozvíjejí své vlastní. Jinými slovy, dříve čínské automobilky potřebovaly ty západní, aby od nich získávaly know-how a technologie, dnes už západní automobilky potřebují ty čínské, aby na tamním trhu měly vůbec šanci se prosadit. Technologické licence už nyní poskytují Číňané Západu, nikoli Západ Číně.

Zároveň je tím pádem tedy zřejmé, proč německé podniky, včetně právě Volkswagenu, tak tlačí na německou vládu, aby se nepřipojovala k vyhrocenějšímu americkému postoji vůči Číně. A proč se jejich vedení ze včerejších Bidenových slov dělá mdlo. Pokud by se výrazně zhoršily vztahy i právě Německa a Číny, bylo by (nejen) partnerství německého Audi se státní SAIC Motor vážně ohroženo a tím pádem i možnost Volkswagenu získávat od čínského výrobce potřebné vyspělejší technologie a know-how.