GLOSA: Svět řeší, jak se postavit bezprecedentní ruské okupaci. Chce to odvahu na potrestání barbara

Přestaneme kupovat ruskou smetanovou zmrzlinu, takzvané moroženoje.  To prosím není vtip. Nyní opravdu není vhodná doba na žertování. To je jenom druh tropu, tedy přenášení významu původního pojmenování na jiný předmět. Jedná se jenom o nadsázku prosím. Jednodušeji řečeno, Putin předvedl klasickou mocenskou politiku násilí, tak jako kdysi Brežněv, když okupoval Československo. A co my?

Jak se má svět postavit k této bezprecedentní okupaci? Bude jenom mluvit? Hrozit slovem a skutek žádný? Asi ano, protože cokoliv jiného by bolelo nejenom Putina, ale i nás. A přece. Nenajdeme odvahu a nepotrestáme toho barbara?  Existuje možnost. Jmenuje se SWIFT. Doslovně: Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication, tedy světová instituce, nezávislá společnost sloužící jako zprostředkovatel a vykonavatel  finančních transakcí v mezinárodnímu platebním styku.

Koho civilizovaný svět odřízne od SWIFTu,  ten je ekonomicky těžce potrestán. Stalo se to jenom jednou Iránu. (2012-2016). A teď by se to mohlo stát obrovi – Rusku. Proč celá civilizace váhá? Proč to neudělá? Jednoduše proto, že státy mají svůj byznys, své podnikatele a ti mají s Ruskou federací různé závazky, obchodují, kšeftují a nehodí se jim, aby o svůj byznys přišli.

A tak finance jsou onou brzdou, která nedovolí civilizované mravnosti, aby se prosadila. Konec SWIFTu je jediná zbraň, kterou lze na Rusko uplatnit. Vojenská mise by vedla k rozpoutání světové války a nechat všechno být, zase vede k podpoře ruské rozpínavosti. Už anexe Krymu měla být světovým společenstvím potrestána. Nestalo se. A který suverénní stát bude uzurpován v nejbližší době? Může to být klidně Česko a Slovensko, když budou příliš vyskakovat. Na okupaci a výměnu vlád se mohou klidně Rusové spolehnout. Najde se tady dost Husáků, kteří by rádi naše státy dostali do ruského područí.

Takže co s tím? Přestaneme kupovat ruskou smetanovou zmrzlinu, takzvané moroženoje. Tak si zklidníme svědomí a budeme čekat, kdy nás Rusové zase okupují. A svět, ten nás nedá? Ale kdepak. Vždyť my máme s Mnichovem zkušenosti. Svět nás klidně prodá, aby byl chvíli klid. A Marně budeme citovat Hemingwaye: „Neptej se, komu zvoní hrana, to zvoní i tobě“

Takže co s tím. A co s naším svědomím...?