Kolik lidí bylo v mariupolském divadle a kolik jich přežilo? Možná se to nikdy nikdo nedozví

Nad městem ten den celé dopoledne kroužila ruská letadla. Sedmadvacetiletá učitelka Marija Rodionovová tou dobou v divadle žila deset dní, utekla tam se svými dvěma psy z bytu v devátém patře. Utábořili se v hledišti, hned vedle pódia nedaleko zadní části budovy.

Ráno se Mariji podařilo pro psy získat odřezky ryb z venkovní polní kuchyně, pak si ale uvědomila, že nepili. Okolo 10:00 proto psy uvázala ke svému zavazadlu a vydala se k hlavnímu vchodu, kde se utvořila fronta na horkou vodu. Vtom udeřila bomba.

Ozvala se rána, hromová a hlasitá. Pak zvuk rozbíjejícího se skla. K Mariji přiskočil nějaký muž a přitlačil ji ke zdi, aby ji chránil vlastní tělem. Výbuch byl tak hlasitý, že ji jedno ucho silně rozbolelo - bolest byla tak intenzivní, že si myslela, že jí praskl bubínek. Že je v pořádku si uvědomila, když slyšela křik lidí, křik přicházející ze všech stran. Síla expoloze odhodila jednoho muže na okno. Spadl na zem s tváří plnou rozbitého skla. Snažila se mu pomoci žena, která ale sama měla poraněnou hlavu. Marija, která v Mariupolu pracovala jako dobrovolnice ukrajinského Červeného kříže, se sebrala natolik, aby ji okřikla, ať toho nechá.

"Řekla jsem: 'Počkejte, nesahejte na něj. Přinesu lékárničku a pomůžu vám oběma," vzpomíná Marija. Jenže lékárnička zůstala uvnitř divadla, a ta část budovy se zřítila. "Byly tam jen trosky," říká. Bylo nemožné dostat se dovnitř. "Dvě hodiny jsem nemohla dělat nic. Jen jsem tam zůstala stát. Byla jsem v šoku," dodala.

Sedmadvacetiletý zámečník Vladyslav, který si nepřál uvést celé jméno, toho rána náhodou také zavítal do divadla. Měl tam nějaké přátele a přišel je hledat. Když spadla bomba, byl poblíž hlavního vchodu. Spolu s ostatními se proto rozeběhl do sklepa; o deset minut později slyšel, že budova je v plamenech, a vyšel ven do naprostého chaosu.

"Bylo to příšerné," řekl. Viděl spoustu krvácejících lidí. Někteří měli otevřené zlomeniny. "Jedna matka se snažila najít své děti pod troskami. Pětileté dítě křičelo: 'Nechci umřít.' Zlomilo mi to srdce," uvedl.

Je pravděpodobné, že zkázu mariupolskému divadlu přinesla jediná bomba, uvedla v analýze pro BBC společnost McKenzie Intelligence Services.

"Protože to vypadá, že střela přesně zasáhla střed budovy, domníváme se, že se jedná o laserem naváděnou bombu, pravděpodobně KAB-500L nebo podobnou variantu, vypuštěnou z letadla," uvedla londýnská skupina. Povaha výbuchu naznačuje, že byla střela vybavena okamžitou roznětkou, takže nemohla proniknout do přízemních pater. Vzhledem k přesnosti zásahu je velmi pravděpodobné, že divadlo bylo zamýšleným cílem.

Satelitní snímky zveřejněné americkou společností Maxar a pořízené několik dní před útokem ukázaly, že na zem před divadlo někdo v ruštině napsal čitelně slovo "děti". Viditelné muselo být jakémukoli pilotovi, který nad ním letěl.

Rusko popírá, že by na divadlo zaútočilo. Odmítá i útoky na jiné civilní cíle po celé Ukrajině, ačkoliv jsou zásahy nespočtu rezidenčních budov a dalších nevojenských objektů dobře zdokumentované.

Ohledně útoku na divadlo stále panují nejasnosti. Odhaduje se, že v budově vyhledalo úkryt na 1000 lidí. Někteří se zřejmě usadili v podzemním bunkru, tvrdí svědci i mariupolské úřady. Marija viděla další uprchlíky, jak se se tísní v přeplněných chodbách v nadzemních patrech.

Jedna věc je podle těch, kteří hovořili s BBC, jistá - lidé se pohybovali po celém komplexu, po chodbách i venku, a další různě přicházeli a odcházeli.

Den po útoku mariupolská městská rada uvedla, že bylo zachráněno 130 lidí. Při další aktualizaci upřesnila, že je možné, že mnoho lidí přežilo, od té doby však žádné nové zprávy nejsou. Město je v natolik zoufalém stavu, že možná nebude nikde jasné, kolik lidí v divadle bylo a kolik jich přežilo.

Marija se v divadle ubytovala v hledištním sále hned u jeviště, protože si někteří stěžovali na její psy. V sále bylo dalších 30 lidí, uvedla, kteří podle ní zahynuli při dopadu bomby. Měla obrovské štěstí, že zrovna v tu chvíli vyšla ven. Své psy po výbuchu nemohla najít.

Vladyslav viděl, jak z budovy vyšlo mnoho lidí. To potvrdila i Marija.

"Někteří měli zavazadla," řekla. "Nikdo nevěděl, co má dělat, a pořád nás ostřelovali," dodala. Když stála před divadlem a sívala se na rozsah škod, uvědomila si, že tady nemá smysl hledat nový úkryt. Nakonec odešla.

Snažila se zastavit jakékoli auto odjíždějící z města. "Lidé propadli panice. Nikdo mě do auta nevzal," řekla Marija, která se proto rozhodla jít pěšky podél pobřeží.

Nejprve došla do vesnice Piščanka. "Potkala jsem ženu, která se mě ptala, jestli jsem v pořádku. Rozbrečela jsem se," popisuje. Žena jí nabídla čaj a jídlo a pozvala ji, aby u ní přečkala noc. Následující ráno pokračovala pěšky, dokud nedošla do další vesnice, Melekine. Kvůli zákazu nočního vycházení musela zastavit ve 20:00. O dva dny později došla do Berďansku. "Celou tu dobu jsem šla pěšky," popisuje.

Mariupol zažil nejhorší hrůzy ruské agrese na Ukrajině. Invazní vojska město obklíčila a téměř měsíc na něj útočí ze vzduchu, ze země a v posledních dnech také z moře. Zhruba 100.000 lidí je v tomto přístavu na březích Azovského moře stále uvězněno v obležení, které připomíná středověk. Nemají elektřinu, plyn ani tekoucí vodu.

Marija v bytě, kde žila před odchodem do divadla, nechala babičku. Ta odmítla odejít. "Řekla jen: 'Je to můj byt, můj domov. Já tady umřu.'," vzpomíná Marija. Stále čeká na zprávu, jestli je babička naživu.

Z Ukrajiny k dnešnímu dni uprchlo před ruskou invazí přes tři a půl milionu lidí, většinou žen a dětí. Převážná část z nich míří do Polska, které eviduje na svém území podle UNHCR přes dva miliony Ukrajinců.

V rámci Evropy jde o nejrychlejší uprchlickou krizi od druhé světové války. Podle serveru The Guardian to uvedl Filippo Grandi, komisař Úřadu Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky.

Řada zemí kvůli krizi uprchlíkům otevřela své hranice. Do Česka za první tři týdny ruské invaze přišlo přes 270 tisíc lidí z Ukrajiny a stát schválil zákony, které jim mají usnadnit přístup k práci, zdravotnímu pojištění a ke studiu.

I v Německu dostanou uprchlíci z Ukrajiny ihned povolení k pobytu i k práci a ukrajinské děti mohou okamžitě nastoupit do škol. Dánsko také přijalo zákon, který umožní uprchlíkům z Ukrajiny začít pracovat, chodit do školy a pobírat sociální dávky, a to prakticky ihned po příjezdu do země.

Podobně i Polsko umožní uprchlíkům z Ukrajiny legálně pracovat nebo získat sociální a zdravotní pojištění. Některé země, jako Maďarsko, ale svůj přístup k lidem z Ukrajiny teprve přehodnocují a na plánu, jak se vyrovnat s potenciálním nárůstem migrace, budou teprve pracovat.