Milostný dopis i osobní doklady ukazují na jednotky, které terorizovaly Buču

V situaci, kdy se ukrajinská i mezinárodní prokuratura snaží identifikovat lidi zodpovědné za údajná zvěrstva, Reuters vyšetřuje následky rychlého ruského ústupu - a nachází důležitá vodítka pro zjištění identity jednotlivých ruských vojáků a vojenských jednotek, kteří v Buči během krvavé okupace byli.

Patří k nim elitní polovojenské síly, které se zodpovídají bývalému bodyguardovi ruského prezidenta Vladimira Putina. Výsadková divize vyznamenaná za svou roli v dlouhé utajené válce Moskvy na východě Ukrajiny. Čečenští vojáci spojovaní s vůdcem tohoto ruského regionu. A parašutista, kterého se podařilo dohledat díky milostnému dopisu nalezenému v sutinách.

Novináři strávili v Buči tři týdny, během kterých vedly rozhovory s více než 90 obyvateli, zkoumali fotografie a videozáznamy, které jim místní lidé poskytli, a dokumenty, které po sobě Rusové zanechali. Velká část důkazů a svědectví se soustředila kolem Jablunské ulice, 4,5 kilometru dlouhé třídy. Právě na tomto jižním okraji Buče byla volně ponechána těla civilistů.

Moskva trvá na tom, že vraždění civilistů v Buči bylo zinscenované. Ruské ministerstvo obrany ani armáda na doplňující otázky neodpovědělo.

Mezi okupanty byli příslušníci ruských bezpečnostních sil Viťaz, jak ukázaly osobní doklady nalezené na místě. Viťaz spadá pod ruskou Národní gardu, jejíž velitel Viktor Zolotov je bývalým šéfem Putinovy ochranky a zodpovídá se přímo prezidentovi. Jde o první doložený důkaz, že příslušníci těchto jednotek byli v Buči.

Další dokumenty, včetně milostného dopisu nalezeného v domě okupovaném ruskými vojáky, pomohly do Buče umístit i 76. gardovou údernou výsadkovou divizi z Pskova na severozápadě Ruska. Jde rovněž o první nezávislé propojení této divize s násilím spáchaným na neozbrojených civilistech. Putin tuto divizi vyznamenal v roce 2014 za boje na východě Ukrajiny. Při návštěvě na její základně v roce 2020 prezident uvedl, že je na ně jejich země pyšná.

Na základě rozhovorů se svědky, analýz příspěvků na sociálních sítích a práce s veřejně přístupnými nástroji pro určení místa pořízení videí se podařilo zjistit, že nejméně tři čečenské jednotky spřízněné s čečenským lídrem Ramzanem Kadyrovem, dalším horlivým Putinovým podporovatelem, v březnu operovaly v okolí Buče. Svědci uvedli, že čečenské vojáky viděli i přímo ve městě.

Než na Ukrajině začala válka, Buča byla klidné a mladými, zajištěnými rodinami vyhledávané předměstí. Jen několik dní po začátku invaze se však spolu s okolními městy stala epicentrem bojů, jak ruské jednotky postupovaly na Kyjev.

Ukrajinské střely 27. února zničily v Buči kolonu ruských tanků. Od 3. března do města podle jeho obyvatel přijížděli další ruští vojáci, kteří se po Jablunské ulici valili v tancích označených bíle vyvedeným písmenem V, symbolem ofenzivy. Utábořili se v rozlehlém průmyslovém komplexu se závodem na opravu zemědělských strojů na jednom konci a sklárnou na druhém. Nejhezčí domy v ulici vojáci obsadili a obyvatelům nařídili, aby nevycházeli.

V obzvlášť překrásné boční uličce u Jablunské ulice 3. března desítky vojáků v obrněných vozidlech zbouraly plot Vitalije Žyvotovského a obsadily jeho dům. Padesátiletý technik uvedl, že následujících sedm dní musel žít s téměř třiceti ruskými vojáky, kteří si z jeho a sousedova domu udělali své ubikace. Žyvotovskyj, jeho 20letá dcera a soused se přesunuli do sklepa.

Nedlouho po jejich příjezdu začali vojáci do jiné místnosti ve sklepě vodit muže s bílými pytli přes hlavu, řekl Žyvotovskyj. Za týden jich viděl nejméně sedm, zajaté muže si vybavuje i soused. Žyvotovskému, jeho dceři i sousedovi se povedlo 10. března z domu vyklouznout.

Když se po ústupu ruských vojsk na konci března Žyvotovskyj vrátil do Buče, jeho dům byl z velké části vypálen. Ve zničeném obývacím pokoji nechali ruští vojáci hromádku osobních dokumentů patřících Ukrajincům, které zajali nebo vyslýchali.

Pod těmito dokumenty našel Žyvotovskyj dopis adresovaný vojáku Alexandru Logviněnkovi, kterého Reuters později určil jako příslušníka výsadkové divize z Pskova. Oxana Rybakovová, která dopis napsala, Logviněnka nazvala svým "vojákem".

"Je dobře, že jsi blízko, blízko mého srdce, ale jsi daleko, sloužíš naší vlasti, chráníš nás. Jsem na tebe pyšná," píše Rybakovová v dopise, na jehož konci se tkví obtisk jejích rtů namalovaných rtěnkou. Reuters se ženu podařilo dohledat a dvakrát s ní telefonicky hovořit. Nejdřív ona i její dva známí potvrdili, že je Logviněnko její partner, v jiné konverzaci pak ale tvrdila, že ve vztahu nejsou.

V ložnici přilehlého domu, který podle Žyvotovského okupovala stejná skupina ruských vojáků, někdo na zeď nasprejoval nápis "Wolf_68". Reuters se podařilo identifikovat Rusa jménem Kirill Krjučkov, který variace tohoto názvu používá jako svou přezdívku na sociálních sítích. Muž původem ze středoruského Tambova nyní žije v Pskově. Dva lidé, kteří ho znají, uvedli, že slouží v 234. gardovém výsadkovém pluku, který je součástí dříve zmíněné 76. divize. Jeden z oslovených uvedl, že byl Krjučkov na Ukrajině.