NASA začala s napínáním slunečního štítu teleskopu Jamese Webba

Teleskop k dnešku urazil již přes 60 procent cesty na svou cílovou pozici vzdálenou přes 1,5 milionu kilometrů od Země.

NASA dnes uspořádala první tiskovou konferenci od startu rakety s teleskopem z 25. prosince. Inženýři se podle svých slov seznamují s fungováním observatoře ve vesmíru, jelikož některé charakteristiky stroje nešlo dostatečně napodobit v simulacích.

S napínáním slunečního štítu se podle původního plánu mělo začít již v sobotu, NASA se však rozhodla dát svým inženýrům den volna na Nový rok a v neděli pak řešila dvě menší komplikace.

Solární panely teleskopu jednak nevyráběly tolik energie, kolik inženýři očekávali, takže museli mírně upravit jejich nastavení oproti tomu, které měl teleskop ještě ze Země. Druhý problém se týkal motorků, které mají na starosti rozvinutí a napnutí samotného slunečního štítu. Jejich teplota byla vyšší, než inženýři očekávali, a řídicí středisko proto mírně upravilo natočení teleskopu vůči Slunci, aby jim zajistilo dostatečné chlazení.

Dnes však již bylo vše připraveno na napínání štítu, což bude několikadenní a velmi choulostivá operace, na jejímž zdárném průběhu závisí úspěch celé mise. Teleskop bude při svém fungování natočen permanentně štítem ke Slunci a jeho obří zrcadlo a detekční přístroje budou naopak na odvrácené straně. Na "horké" straně zařízení může teplota vystoupat až na 110 stupňů Celsia, druhá strana však musí pro zdárné fungování observatoře udržovat teplotu pod minus 223 stupni Celsia.

Tepelný štít se skládá z pěti vrstev speciálního materiálu zvaného Kapton. Vnější vrstva, která bude jako jediná čelit přímému slunečnímu záření, je silná 0,05 milimetru, další čtyři jsou pak dvakrát tenčí, a mají tak přibližně tloušťku lidského vlasu.

Teleskop Jamese Webba je dosud největší a nejvýkonnější vesmírný dalekohled vypuštěný lidmi. Na rozdíl od Hubbleova teleskopu nebude pozorovat vesmír z nízké oběžné dráhy Země, ale z takzvaného druhého Lagrangeova bodu (L2), kde se vyvažují gravitační síly Země a Slunce. Díky tomu může teleskop udržovat stabilní pozici a zároveň je dostatečně daleko od Slunce na to, aby dokázal zachytit velice slabé infračervené záření, které dorazí na jeho zrcadla z prvních hvězd a galaxií, jež vznikaly před 13,5 miliardami let.

Teleskop by měl na svou konečnou oběžnou dráhu kolem L2 dorazit ke konci ledna. Následovat bude několik měsíců velmi jemných kalibrací. První fotografie by měly být dostupné v polovině roku.

Vzhledem k velké vzdálenosti teleskopu od Země v podstatě nepřipadá v úvahu, že by bylo možné zařízení opravit, pokud by se některá z jeho součástí ukázala být defektní, jak to bylo u Hubbleova teleskopu. Také kvůli tomu trval vývoj teleskopu Jamese Webba několik desetiletí a tento fakt rovněž omezuje životnost celé observatoře. Teleskop totiž bude muset mírně upravovat svou polohu, aby zůstal na kýžené oběžné dráze, přičemž paliva by měl mít dostatek na nejméně deset let provozu.

Jeden z inženýrů NASA dnes řekl, že podle dosavadního vývoje letu by palivo teleskopu mohlo vydržet i o několik let déle. Zatím však podle něj nelze jasně říci, kolik přesně jej zařízení ještě spotřebuje do svého uvedení do ostrého provozu.