NÁZOR: Miro Žbirka byl jenom jeden. Čím se tak lišil od Gotta a spol.?

Výjimečných aspektů je u Žbirky hned několik. Narodil se sice v roce 1952 v Československu, již komunistickém, měl v sobě ale kus Západu. Celoživotní lásku k Beatles teď nechme stranou. Bratislavský rodák byl totiž synem Slováka a Angličanky, kteří se za druhé světové války seznámili v Londýně. Kus západní identity pak promítl do své hudby.

Průlom v jeho kariéře přinesla 80. léta, kdy se z kapely Modus vydal na sólovou dráhu. "Osmdesátky" se v tehdejším československém popu nesly převážně v duchu převzatých zahraničích písní, které autoři opatřili českými texty. Čest výjimkám.

Mezi ně patřil právě zpěvák a hudebník přezdívaný Miro nebo Meky. Hudbu si psal, texty často také, navíc měl skvělého partnera v podobě Laca Lučeniče. I jeho zásluhou zněly Žbirkovy písně tak nějak jinak, moderně. Nezadaly si tak ani se soudobou západní popovou produkcí.

Lučenič totiž držel krok s dobou po technické stránce, opatřil syntezátory či elektrické bicí a naučil se s nimi pracovat. Výsledkem byla alba jako Nemoderný chalan z roku 1984, přičemž název opravdu neodpovídal realitě.

Deska totiž přinesla experimenty s rapem (V-klub) či ryze elektronickou hudbou (Do člna). Navzdory tomu nešlo o nějakou alternativu bez hitů, o čemž svědčí její otvírák. Píseň 22 dní patřila k základním kamenům koncertního repertoáru až do posledních vystoupení.

Když v polovině minulého týdne přišla jako blesk z čistého nebe zpráva o Žbirkově úmrtí, na sociálních sítích o něm lidé opakovaně mluvili jako o "slovenském Karlu Gottovi". Ačkoliv jeden ke druhému bezpochyby choval velký respekt, kulhá tohle přirovnání snad i více než na jednu nohu. Je až zarážející, že Žbirka nad hegemonem ankety zvítězil jen jednou jedinkrát. V roce 1982 se stal prvním slovenským vítězem.

Kvůli tomuto triumfu si jej ale lidé pamatovat nebudou. Budou to Žbirkovy písně, které budou dál žít svým životem. Už teď mají své místo v kolektivní paměti českého i slovenského národa.