Obří inflace v Česku: ČNB už tento měsíc asi zvýší úroky nejvíce od roku 1997

V České národní bance zřejmě po včerejším zveřejnění srpnové inflace nastal malý poplach. Opravdu se nestává často, aby skutečná inflace překonala tu, kterou ČNB prognózuje, o celý jeden procentní bod. Ale to se právě stalo. ČNB ve své aktuální prognóze předpokládala, že za srpen vykáže meziroční růst spotřebitelských cen hodnotu 3,1 procenta, ve skutečnosti to však byla 4,1 procenta. V určitém poplachu však není jen ČNB, ale celý trh. Ani nikdo z tržních hráčů, českých či mezinárodních, jako jsou banky, fondy a jiné finanční instituce, nečekal tak razantní inflaci. 

Je to ale ještě závažnější. Pokud totiž obecná inflace nepříjemně zaskočila centrální banku natolik, že je na místě mluvit o „malém poplachu“, pak hodnota jádrové inflace spouští alarm se vším všudy. Její výše totiž vskutku alarmující. Za srpen činí 4,8 procenta. Je tak nejvyšší od 90. let (viz Graf 1 níže). Přitom obecná inflace – ta s aktuální hodnotou 4,1 procenta – je nejvyšší „jen“ za posledních třináct let.  

Jenže při provádění měnové politiky, kterou má u nás v gesci ČNB, je to předně právě jádrová inflace, na kterou se klade zřetel. Je totiž na rozdíl od obecné inflace očištěna o tradičně kolísavější položky typu cen potravin nebo cen energií. Jinými slovy, je ta právě inflace jádrová, tedy inflace stabilnějších položek spotřebního koše, která nyní vykazuje nejvyšší hodnotu od 90. let. A tím právě je celá věc závažnější, neboť to znamená, že se takto vysoká inflace může také stabilněji udržet. Právě proto, že její výpočet staví na stabilnějších, méně kolísavých položkách.  

Pokud se ovšem bude vysoká jádrová inflace až kolem pěti procent držet delší dobu, propíše se do očekávání lidí a firem v Česku a také se promítne do mzdových vyjednávání. Už nepůjde tak snadno říkat, že jde o přechodný dopad pandemie. Jakmile se ovšem citelně navýší inflační očekávání lidí a firem a jakmile se poměrně stabilně citelné tempo růstu spotřebitelských cen propíše také do mzdových vyjednávání, čelí ČNB velké potíži. Ta spočívá v tom, že akutně hrozí, že se jí nebude dařit držet inflační očekávání, a tedy nakonec inflaci samotnou, takzvaně ukotvenou. Tedy že inflace „ulítne“ od svého inflačního cíle, stanoveného na úroveň dvou procent, a ČNB tím přestane plnit svůj zákonný mandát.  

Je to tedy zejména alarmující úroveň srpnové jádrové inflace, která v příštích týdnech a měsících přiměje Českou národní banku, aby dlouho nevídaným způsobem utahovala svoji měnovou politika. Tak, aby inflační očekávání krotila, jak jen to bude možné (70 procent inflace nyní „dovážíme“, jak nedávno uvedl v televizním rozhovoru s autorem textu guvernér ČNB Jiří Rusnok, a dováženou inflací ČNB těžko něco zmůže). Stále pravděpodobnější je tudíž to, že na měnověpolitickém zasedání už teď koncem září zvýší ČNB základní sazbu hned o 0,5 procentního bodu. Naposledy takto razantně ČNB zvyšovala základní sazbu před bezmála čtvrtstoletím, v červnu 1997, při tehdejší měnové krizi.  

Na poplašnou úroveň srpnové inflace a očekávané razantní kroky ČNB už včera rychle zareagoval trh. Upravil svá očekávání právě ohledně utahování měnových šroubů ČNB. V příštích dvanácti měsících tak podle nynějších sázek trhu dojde k nárůstu základní úrokové sazby české centrální banky z nynější úrovně 0,75 procenta na 2,25 až 2,5 procenta. Přitom ještě předevčírem trh sázel na to, že to bude jen do pásma od dvou do 2,25 procenta.