Pandemie vrací „mamahotely“ do módy. Mladí lidé ušetří bydlením s rodiči průměrně až milion korun

Výsledkem je, že průměrný věk, v němž mladí „opouští hnízdo“, stoupl loni nejvýrazněji od roku 2011, který byl poznamenán dopady světové finanční krize. Zatímco v roce 2019 opouštěli mladí lidé byt svých rodičů průměrně ve věku 25,8 roku, loni to bylo průměrně v rovných šestadvaceti letech, jak plyne z nových údajů Eurostatu.  

Před pandemií přitom „mamahotely“ vycházely z módy. Podíl mladých lidí v Česku, kteří bydlí s rodiči, klesl v roce 2019 nejníže za třináct let. S rodiči předloni žilo 29 procent Čechů ve věku 18 až 34 let, což by nejnižší takový podíl od roku 2006.  

Za předpandemický pokles popularity „mamahotelů“ mohla dlouhá léta prosperity, která trvala před loňským úderem koronavirové krize. Bydlení sice před pandemií citelně zdražovalo, ale kupní síla řady mladých Čechů rostla ještě výrazněji. Mohli si tedy dovolit i citelně zdražující bydlení, a opustit tak rodinné hnízdo o pár let dříve, než tak činili jejich o několik let starší vrstevníci.  

Koronavirová krize pokles popularity „mamahotelů“ tedy zastavila, a ty jsou nyní dokonce opět o něco více „in“.  

Bydlením v „mamahotelu“ lze totiž výrazně ušetřit. Kolik přesně? 

Průměrné nájemné bez poplatků činilo v Praze před pandemií zhruba 24 tisíc korun. Mladí lidé volí spíše menší a levnější byty, takže průměrně nájemné v jejich bytech je levnější. Zase ale je třeba připočíst poplatky. To znamená, že úplná cena „studentského bytu“ před úderem koronavirové krize v Praze dosahovala v průměru kolem 16 tisíc korun. V „studentských bytech“ bydlí zpravidla více lidí, takže na osobu se náklady pohybovaly kolem 5 300 korun měsíčně. Podobným nákladům čelili i mladí lidé, kteří již mají studia za sebou, ale ještě nezaložili rodinu, a bydlí ve více lidech v menším pražském bytě. 

Kdo místo této varianty zvolí „mamahotel“, ušetří pouze na nákladech bydlení během deseti let ve věku od 25 do 35 let minimálně kolem 750 tisíc korun až jednoho milionu korun. 

Takové peníze lze částečně chápat jako půjčku od rodičů. Jejich potomek je pak, třeba ve věku 35 let, může investovat do vlastního bydlení, které se tak pro něj stává dostupnějším. 

Bohužel, zdaleka ne všichni obyvatelé „mamahotelů“ si vytvářejí rezervu. Typický český obyvatel „mamahotelu“ před pandemií díky svému zaměstnaní vydělával průměrně v čistém 23 600 korun měsíčně. Takže spořit má z čeho. Zvláště za předpokladu, že nemusí rodičům na bydlení přispívat ani haléřem, což je poměrně častý případ. Jen zlomek obyvatelů „mamahotelů“ ovšem prozíravě spoří na vlastní bydlení. Většina bere úsporu za bydlení jako samozřejmost a takto získané peníze utrácí za zábavu, oblečení, elektroniku, výdaje spjaté s automobilem či za cestování a v lepším případě za dodatečné vzdělání.