PROFIL: Angela Merkelová po sobě nechává hospodářsky i politicky silnou zemi

Někdejší "Kohlovo děvče" si Němci oblíbili a vnímali ho jako záruku stability, kancléřce přezdívali "Mutti." Při svém odchodu po nadcházejících parlamentních volbách 26. září a následném vzniku nové vlády za sebou Merkelová nechává hospodářsky i politicky silnou zemi.

Význam Merkelové nebyl zásadní pouze v národním kontextu. Měla rozhodující slovo i v evropské politice a časopis Forbes ji několik let po sobě vyhlásil nejmocnější ženou světa. Magazín Time jí zase v roce 2015 přiřkl titul Osobnost roku. „Kancléřka Merkelová zosobňuje specificky ženský způsob politiky, který se jí osvědčil mnohem víc než mužský způsob, který stojí více na rázném rozhodování a prosazování. Pokud by muž vládl jejím stylem, bylo by to veřejností vnímáno jako slabost. U Angely Merkelové je to považováno za její silnou stránku," vysvětlil profesor politologie Herfried Münkler z berlínské Humboldtovy univerzity.

"Zpravidla sledovala a pozorovala, jak se situace vyvine a jaké pozice zaujmou jiní, a pak takříkajíc spíše později než dříve činila rozhodnutí," přiblížil Münkler, podle kterého kancléřka řídila krizové situace spíše zezadu než z čela. "Volila střední cestu mezi rychlými a pozdními rozhodnutími," uvádí. Podle něj ale dokázala i učinit rychlá a pevná rozhodnutí, jako byl třeba odklon Německa od jaderné energetiky 2011 po nehodě v japonské jaderné elektrárně Fukušima.

Merkelová, která vede svůj úřad od roku 2005, se stala třetí nejdéle vládnoucí osobou v úřadu, v délce mandátu ji překonali pouze Otto von Bismarck v devatenáctém století a ve dvacátém její vzor Helmut Kohl. Měla pověst nezkorumpované političky. Svým klidným vystupováním a ochotou ke kompromisům byla i zahraničí dobře známá. Po roce 2008 v době světové finanční krize aktivně pomáhala vyvést evropský blok z finančních potíží a následné krize eura, kdy se společná měna ocitla v ohrožení. V listopadu 2011 na summitu G20 například prohlásila, že záchrana eura je důležitější, než členství Řecka, pokud tato země nepřijme dohodnuté řešení své dluhové krize.

Její renomé nejoblíbenější a nejdůvěryhodnější německé političky lehce pošramotila pouze migrační krize v roce 2015. Její věta "Zvládneme to," kterou se snažila uklidnit Němce tváří v tvář vlně statisíců migrantů, jí později vynesla velkou kritiku u politiků i veřejnosti, když se země musela potýkat s následky obrovské migrační vlny. V současné době pandemie koronaviru ale Merkelová spolu s celou německou vládou znovu zaznamenala velkou oblibu. A oporou Němcům byla i za rozsáhlých záplav, které letos v létě zpustošily spolkové země Porýní-Falc a Severní Porýní-Vestfálsko a staly se nejtragičtější přírodní katastrofou od roku 1962.

Dcera pastora stoupala od začátku 90. let na stranickém žebříčku a na podzim 1998 se vyhoupla do pozice generální tajemnice strany. Na jaře 2000 se stala předsedkyní CDU, která se v té době potýkala s aférou kolem tajných kont některých představitelů a volba neokoukané tváře měla symbolizovat "nový začátek". V roce 2002 ale ještě musela přenechat místo volebního lídra Edmundu Stoiberovi z CSU.

O tři roky později už ale konzervativci svou předsedkyni postavili jako vyzývatelku sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera. Volby skončily patem, Merkelové se ale podařilo dohodnout s SPD na vytvoření velké koalice, do jejíhož čela usedla. Z úřadu kancléře ji SPD nedokázala sesadit ani ve volbách v září 2009, kdy Merkelová do koalice vzala liberály z FDP, s nimiž absolvovala své druhé funkční období. Třetí volby v čele CDU vyhrála v září 2013 a v prosinci se pak opět ujala otěží velké koalice. V úřadu zůstala i po dalších volbách v roce 2017, kdy po dlouhém povolebním vyjednávání nakonec velká koalice pokračovala ve vládě.

Merkelová, za svobodna Kasnerová, se narodila 17. července 1954 v Hamburku v rodině luteránského pastora Horsta Kasnera a učitelky latiny a angličtiny Herlind Kasnerové. Dětství však prožila ve východoněmeckém Templinu a fyziku vystudovala na univerzitě v Lipsku. Doktorát z fyziky získala roku 1986 prací o rychlostních konstantách při reakcích jednoduchých uhlovodíků.

Po vysoké škole působila několik let v institutu fyzikální chemie ve východoberlínské akademii věd. Jako vědkyně se v 80. letech dostala do Prahy a naučila se i pár českých slov. V úřadu kancléřky byla v ČR dvakrát na oficiální návštěvě, dvakrát pracovně a v říjnu 2018 přijela do Prahy i při příležitosti stého výročí založení Československé republiky.

Na podzim 1989 se zapojila do činnosti opozičního Demokratického hnutí a v následujícím roce byla několik měsíců zástupkyní mluvčího poslední východoněmecké vlády. V prosince 1990 ji zvolili do parlamentu za CDU, v letech 1991 až 1994 byla spolkovou ministryní pro záležitosti žen a mládeže, mezi roky 1994 a 1998 pak spolkovou ministryní životního prostředí.

Poslední z jejích četných biografií, osmisetstránová publikace s titulem Angela Merkelová: Die Kanzlerin und ihre Zeit (Kancléřka a její doba), jejímž autorem je historik a žurnalista Ralph Bollmann, vyšla letos v červenci.