Putinův čin dokázal sjednotit Evropu a obnovit transatlantickou jednotu, píše AP

Putin se mohl po celé roky kochat ukázkami západní nejednoty - počínaje odchodem Británie z Evropské unie v roce 2016, přes dlouholetou antipatií Maďarska vůči vedení EU, až po rozkol, který způsobil bývalý americký prezident Donald Trump, a který se ani po nástupu Joea Bidena tak docela nezacelil.

Putinovi muselo připadat, že je načasování invaze na Ukrajinu ideální, protože měla potenciál ještě více tyto trhliny rozevřít; a válka na kontinentu by všechny donutila vydat se daleko za hranice diplomatické komfortní zóny.

"A právě když si Vladimir Putin myslel, že zničí evropskou jednotu, stal se přesný opak," řekl předseda Evropské rady Charles Michel v pondělním rozhovoru se skupinou novinářů. "Naše spolupráce je pevná jako skála," dodal. "Vyžadují si to okolnosti dějin. Vyžádaly si ji okolnosti, které si nikdo z nás nedokázal představit," uvedl Michel.

A Washington s tím může jen souhlasit. "Prezident Putin je jedním z největších sjednotitelů NATO v novodobé historii, takže mu za to asi můžeme poděkovat," řekla tisková mluvčí Bílého domu Jen Psakiová.

Richard Haass, prezident newyorské expertní skupiny Rada pro mezinárodní vztahy (CFR) uvedl, že je "ohromující", jak se evropská politika v posledních dnech proměnila. "Putin dokázal to, co nedokázal nikdo na Západě, a to oživit koncept Západu," řekl Haass.

V pondělí vedl americký prezident Joe Biden další videokonferenci s představiteli EU, Británie a dalších západních zemí, aby upevnil společný balík sankcí, které jsou bezprecedentní jak rozsahem, tak stupněm dosažené jednoty.

O víkendu Brusel a Washington během několika minut oznámili finanční sankce, které se všechny zaměřily na centrální banku a vyřadily Rusko z velké části mezinárodního systému finančních transakcí SWIFT. Evropané také uzavřeli svůj vzdušný prostor pro ruská letadla a všichni se shodli na seznamu ruských oligarchů, které je třeba postihnout.

Když viděl, že se Západ místo rozpadu spojuje, přešel Putin v pondělí ke starému žargonu, který Západ sám rád používal v dobách studené války vůči Sovětskému svazu a Varšavské smlouvě. Svůj hněv soustředil na Washington a západní spojence označil za "satelity USA, které se před nimi pokorně plazí, klaní se jim, kopírují jejich chování a radostně přijímají jejich pravidla".

"Můžeme tedy říci, že celý západní blok vytvořený USA podle jejich představ, představuje říši lži," prohlásil Putin. Pro západní země je ovšem v dnešní době poukazování na jejich jednotu komplimentem - a také něčím, co bylo v době předtím, než začal Putin hromadit vojska na ukrajinských hranicích, neslýchané.

Zejména pak postoj v rámci sedmadvacetičlenné EU představuje ohromnou změnu, která se odehrála za velmi krátkou dobu. "Je to průlomový okamžik," řekla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v souvislosti s nedělním rozhodnutím EU "financovat nákup a dodávky zbraní a dalšího vybavení pro napadenou zemi".

Nikde se tato změna neprojevila výrazněji než v Německu, které je vedoucí hospodářskou mocností EU, ale také zemí, která se dosud zdráhala investovat velké prostředky do vojenské síly; do značné míry kvůli své militaristické minulosti, která vyústila v hrůzu druhé světové války.

Německo v posledních letech čelí trvalé kritice za to, že neplní cíl NATO vydávat na obranu dvě procenta hrubého domácího produktu. V neděli však kancléř Olaf Scholz oznámil, že Německo vyčlení 100 miliard eur (asi 2,5 biliónu korun) do zvláštního fondu pro své ozbrojené síly a zvýší výdaje na obranu nad dvě procenta "od nynějška, rok co rok".

Scholz také udělal obrat v otázce odmítání vývozu zbraní do konfliktních zón a přislíbil poslat protitankové zbraně a rakety země-vzduch na Ukrajinu.

"Pokud je náš svět jiný, musí být jiná i naše politika," řekla německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková. Obrat v politice přitom provedla vláda vedená středolevicovými sociálními demokraty, kteří jsou někdy kritizováni jako příliš měkcí vůči Rusku, a tradičně pacifistickou stranou Zelených.

Podobnou změnou prošel i svět maďarského premiéra Viktora Orbána, který je často v rámci EU pokládán za stejně autokratického vůdce, jako sám Putin. Po léta brojil proti "vměšování EU", přátelil se s ruským vůdcem a byl považován za někoho, kdo by mohl unii rozbít zevnitř.

Sankce proti Rusku vyžadovaly jednomyslný souhlas všech 27 členských zemí, a tak se pro Orbána tento okamžik přímo nabízel. Přesto se Maďarsko během několika dní společně s ostatními k sankcím připojilo.