Scholz má podle Baerbockové při cestě do Číny dodržovat koaliční smlouvu

Scholz se v uplynulých dnech stal terčem kritiky svých koaličních partnerů kvůli načasování cesty a také kvůli tomu, že v údajném rozporu s bezpečnostními zájmy země prosadil prodej hamburského přístavu do čínských rukou.

Scholz má přijet do Pekingu na svou první návštěvu Číny ve funkci kancléře v pátek. Bude prvním západním předsedou vlády, který se osobně sejde s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem po jeho znovuzvolení předsedou Komunistické strany Číny.

Podle kritiků by se Německo mohlo stát dalším prohlubováním spolupráce s Čínou ještě závislejším na této autoritářské zemi, podobně jako bylo Německo závislé na ruských nerostných surovinách v době invaze na Ukrajinu. Kromě Zelených zaznívají kritické hlasy vůči Scholzově politice k Číně také od koaličních svobodných demokratů (FDP). S cestou vyjadřují nesouhlas také některé organizace na ochranu lidských práv.

"Kancléř rozhodl o načasování cesty," řekla dnes Baerbocková v uzbeckém hlavním městě Taškentu, kam zavítala při své středoasijské cestě. "Nyní je zásadní, aby poselství, které jsme společně vytyčili v koaliční dohodě, (...) byla předána také v Číně," dodala.

Baerbocková také uvedla, že Pekingu je potřeba dát jasně najevo, že základem spolupráce jsou pro Německo spravedlivé podmínky hospodářské soutěže a dodržování lidských práv i práva mezinárodního. "V koaliční smlouvě jsme jasně uvedli, že Čína je pro nás partnerem v globálních otázkách, že se v globalizovaném světě nemůžeme oddělit, ale že Čína je také konkurentem a stále více systémovým soupeřem," řekla spolková ministryně. Dodala, že politika německé vlády vůči Číně musí vycházet z tohoto strategického chápání.

Minulý týden Scholzův kabinet vyřešil kompromisní dohodou spor o to, zda povolit čínské rejdařské firmě Cosco nákup podílu v terminálu hamburského přístavu. Scholz podle médií prosazoval schválení původně navrženého 35procentního podílu i přesto, že úřad Baerbockové i další ministerstva pod vedením Zelených a FDP s prodejem nesouhlasily. Vláda nakonec povolila prodat jen podíl menší než 25 procent, což čínskou firmu vylučuje z rozhodování o personálních a strategických otázkách.