Senioři a lidé s postižením čekají na osobní asistenci i více než rok

"Máme pořadník. Jsou v něm ještě žadatelé z loňska. Záleží na tom, jakou péči kdo potřebuje. Někdo tak čeká měsíc, někdo mnohem déle. Kdybychom chtěli poptávku uspokojit, nedokážu ani spočítat, kolik by bylo potřeba dalších asistentů," řekla ČTK vedoucí osobní asistence v Prosazu Šárka Horáková.

Díky asistenci mohou lidé s handicapem či ve vysokém věku žít běžný život. Služba zahrnuje pomoc při každodenních činnostech, hygieně, jídle, obstarávání chodu domácnosti či různých záležitosti. Součástí je i aktivizace a zajištění kontaktu s okolím či doprovod na kulturní a jiné akce.

Prosaz má 25 asistentek a asistentů, kteří pomáhají devíti desítkám klientů. Personál se podařilo v době epidemie posílit. "Pro nás byl covid v tomto paradoxně štěstí. Spousta lidí přišla o práci a něco rychle hledali. Pro nás jsou důležité takzvané měkké dovednosti - aby byl člověk empatický, vstřícný, vcítil se. Praktické věci se může naučit. Lidé z pohostinství byli velká záchrana. Získali jsme nové zaměstnance. Ti zůstali a neutekli. Po covidu se nám ale nedaří najít další," popsala Horáková. Důvodem malého zájmu je psychická i fyzická náročnost práce a nízké výdělky. Základní odměna na hodinu činí 150 korun.

Klienti Prosazu hradí za hodinu asistence 130 korun podle celostátní vyhlášky, služba je tak dotovaná. Příspěvek na péči, který lidé pobírají, jim na zaplacení potřebných hodin obvykle nestačí. Stát poskytuje dávku ve čtyřech výších podle závislosti na pomoci. Dospělí mohou pobírat 880, 4400, 12.800 a 19.200 korun. Děti dostávají 3300, 6600, 13.900 a 19.200 korun. Některé organizace už dřív spočítaly, že nejvyšší částka stačí nejvýš na šest hodin asistence denně. Žádaly o zavedení pátého stupně příspěvku, který by se stanovil podle potřeb žadatelů. Podle Horákové by u některých lidí stačilo, kdyby pobírali dávku skutečně podle svého stavu. Často jim totiž úřady přiznají nižší stupeň.

Organizace Prosaz vznikla před 30 lety jako sdružení postižených, kteří chtěli aktivně trávit čas. Věnovali se třeba potápění. Postupně se rozšiřovala a začala poskytovat služby potřebným. Provozuje chráněné dílny či pečovatelskou službu. Asistenci začala podle své zakladatelky a šéfky Ivety Peškové testovat v roce 2002, kdy se zapojila do pilotního projektu. Tuto podporu pak upravil od roku 2007 zákon o sociálních službách.