Petr Vachler viděl na Šumavě UFO. Jeho série poprvé v Česku na Netflixu + ROZHOVOR

Projekt Top Secret UFO Projects: Declassified vznikal ve spolupráci tvůrčí dvojice Petr Vachler – Jan Stehlík, při čemž do projektu byl později přizván a kreativně se na jeho podobě podílel také režisér Vojtěch Filčev, dalšími kreativními členy týmu byli animátoři a 3D výtvarníci, Dalibor Cee, Dan Stanchev, Marek Náprstek, Ladislav Rejkuba, střihač Petr Svoboda a další. Není bez zajímavosti, že autorem původní hudby u minisérie je Theodor Vachler, syn režiséra a producenta projektu. Právě s producentem a spoluautorem cyklu Petrem Vachlerem nabízíme rozhovor přibližující vznik seriálu. Na několik otázek odpověděl i Janu Stehlíkovi, autorovi námětu a spoluscenáristovi.

Rozhovor s Petrem Vachlerem:

Vyrábět pořady rovnou do světa, minout české prostředí, jaké to je?

Nesmírně náročné. Musíte najít správnou látku, zájemce, mít dostatek vlastních prostředků, protože nikdo vám dopředu prakticky nic nedá. To ale nestačí. Musíte se naučit přemýšlet v detailech, pochopit systém, rozdílné přístupy televizí. Někdy je dramaturgie daleko náročnější než ta, nám známá, česká. My jsme měli nad sebou tentokrát britského programového šéfa společnosti A+E Daniela Korna. Technická kvalita pro Netflix, pokud jde o světovou premiéru, je absolutně detailní, až perfekcionistická. V českých, britských, či francouzských podmínkách je to potom překvapivě nesrovnatelný rozdíl, i když všude jsou nároky vysoké.

Proč právě UFO?

Pořady pro světové televize vyrábíme už několik let, dělali jsme například cyklus o architektuře, nebo o světových záhadách. U nás tyto seriály většinou koupí po vypršení světových práv TV Prima. Ten poslední, o UFO, jsem se rozhodl zrežírovat na základě osobního prožitku, který jsem měl společně s větší skupinou lidí.

Můžeš být konkrétní?

Celý příběh popisuji v šestém díle, kdy jsme na Šumavě, kousek od Strakonic, viděli UFO. Bylo to v pravé poledne, v létě, asi na vzdálenost patnácti, možná dvaceti metrů. Pro nás všechny, co jsme bezhlučný objekt viděli, je už bez diskuse, že na naší planetě se vyskytují technologie, které nejsou naše, tedy pozemského původu.

Jak UFO vypadalo?

Mělo tvar diamantu, hrany ale byly oblé, černá grafitová barva nic neodrážela. Na povrchu byla nejasná struktura, žádný zvuk. Bylo tam úplné ticho. UFO viselo šest metrů nad zemí a pomalinku stoupalo. Ve výšce deseti metrů změnilo směr a zmizelo za horizont severovýchodním směrem. Pohybovalo se velmi pomalu. Vše ale uvidíte v šestém díle, kde rozebíráme i tento příběh.

Máš ještě další zážitky s mimozemskými civilizacemi?

Dá se říci, že ano, ale pro mnohé mohou být tyto odpovědi úsměvné. Ne vše se odehrává jen v hrubohmotné realitě. Při jedenáctidenním pobytu ve tmě jsem zažil přímou komunikaci s entitami, které hlídají naši planetu před zkázou. Vypadá to, že jsme dostali nějaký přesčas, abychom mohli pokračovat jako lidé. Zažil jsem i stavy, kdy jsem byl znehybněn, nemohl jsem dát žádný příkaz svému tělu a byl jsem přesvědčen, že vedle mě stojí mimozemská entita. Tělo jsem neovládal, nemohu tedy stoprocentně potvrdit, kdo tam stál, nemohl, jsem se otočit. Byl to neobvyklý zážitek, prakticky nic si z toho okamžiku nepamatujete. I v lucidní snech nebo meditacích můžete získat odpovědi na mnoho otázek.

Tohle už nezní moc věrohodně

Proto se v seriálu opíráme o případy s prověřenou evidencí, svědectvími, tedy prokazatelnými důkazy. Bez toho není pro mediální svět nic věrohodné. Je ale velmi důležité si uvědomit, v jaké vibrační úrovni se nacházíte, abyste mohli komunikovat s jinými entitami. Kromě reálného zážitku je možné komunikovat napříč časem, zrušit lineární rovinu chápání světa, životů, a připustit si, že rozdělená jednota vesmíru je neustále propojena, i vzhledem k známému faktu, že čas a prostor vlastně neexistuje. Komunikačních forem je celá řada, nejen ta materiálně fyzická. Ale k tomu se možná dostaneme v druhé sezóně, pokračovaní. Sky History už seriál úspěšně odvysílala a má zájem o pokračování. To bude ještě náročnější, protože bude ještě složitější ověřování skutečností.

Od kdy se zajímáš o UFO a proč?

Od dětství, místo pohádek, mi maminka překládala francouzské knihy o UFO. Bylo to fascinující. Ve své podstatě to nejsou mimozemské civilizace, něco zcela odlišného, protože i my jsme součástí vesmíru i paralelních světů. Stejně tak jako veverka nenatočí pohozenou kamerou v lese dokument o lidech, stejně tak my nejsme schopni zatím natočit reálný film o existenci vesmíru a bytostí v něm. Ale zkoušíme to. Navíc často mají takzvaní mimozemšťané lidskou podobu. Není to tak, že jsou to jen šedáci s velkýma očima. Tohle rozšířené dobrodružství mě prostě zajímá. Lepší zábavu momentálně nemám, kromě zkoumání principů existence samotného bytí.

Můžeš být konkrétnější?

Nejvíce mě zajímá, proč vypínají balistické rakety, proč nechtějí, abychom naši planetu zničili, proč je pro ně důležitá DNA, voda, rozmanitá diverzifikace naší krásné planety. Co se stane špatného tady, odrazí se v celém vesmíru. Mimozemšťany miluji stejně jako kohokoliv jiného, jsme součástí vesmíru a jsme vzájemně na sobě závislí. Jde mi o harmonii v nejširším možném celku.

Příběhy jsou animované?

O UFO prakticky žádné obrazové materiály nemáme, tak jsme museli všechny příběhy zrekonstruovat pomocí animace. Všechno má své hranice a rozpočty. Jen těžko bychom natočili příběh Travise Waltona, kterého uneslo UFO před zraky kamarádů na pět dní, nebo únos Terryho Lovelace, který má dodnes ve svém těle záhadná neznámá zařízení. Znovu natočit scény, jak američtí piloti ve stíhačkách Super-Hornet se snaží pronásledovat neznámé objekty velikosti školního autobusu ve tvaru tic-tacu, to bylo nemožné. Proto animace, které jsme vytvořili ve spolupráci se Studiem Pokrok.

Nebylo něco podobného k vidění i v Československu?

Ano, v roce 1987, příslušníci československé armády pronásledovali podobný objekt nad Vranovskou přehradou. I tento případ jsme v seriálu podrobně zpracovali a porovnali s pozorováními Pentagonu, který oficiálně přiznal přítomnost těchto neznámých létajících objektů. Jsou to vlastně vizuálně ty samé objekty, které u nás v roce 1987 pronásledovali ve vrtulníku nad Vranovskou přehradou generálmajor Čestmír Tesařík a podplukovník Ivan Pospíchal. Kdo má rád záhady a mimozemské civilizace, tak se má na co těšit.

Který příběh tě nejvíce oslovil?

Tak určitě ten můj, protože jsem ho prožil. Nejzajímavější jsou pro mě osobní příběhy, třeba Terryho Lovelace s neuvěřitelným důkazem o setkání s mimozemskými bytostmi, nebo Travise Waltona, který připouští ve vesmírné lodi existenci humanoidů, o čemž se třeba v „jeho“ filmu, Oheň v oblacích (Fire in the Sky,1993), vůbec nikdo nezmiňuje. A co se týká poselství, které je mi blízké, tak to je případ dětí ze školy v Ruwě, v Zimbabwe, kde desítky dětí komunikovaly s ETs, tedy extraterestrials, mimozemšťany.

Co seriál o UFO odhalí, odtajní?

Nepochybujeme o tom ani vteřinu, že mimozemské civilizace existují, přinášíme jasné důkazy nejen od české i americké armády, že se zde vyskytují technologie, které nemají nic společného s pozemskou činností. Na mnoha případech z celého světa ukazujeme, o co jde vesmíru vůči naší planetě, vůči nám. Historická časová linka zatím ukázala, že to není nic nepřátelského. Naopak. Ale proč a jak, to vše najdete v seriálu, na kterém jsme pracovali intenzivně, zejména s kamarádem, scenáristou, Honzou Stehlíkem, prakticky i díky covidu dva roky.

Zmínil jsi, že Sky History byla s pořadem spokojena, to znamená že bude další série?

Dobrá otázka, protože UFO je téma, o které se zajímají zpravodajské služby na celém světě. Po pravděpodobném pádu UFO u Roswellu v roce 1947 vznikla CIA. Náhoda? Tajemství je to nejvíce, čím se můžete ohánět, pokud máte už peníze a moc. Pak přichází na řadu tajemství a s tím neznámé technologie. A tajné služby si to dobře hlídají. Proto je po celém světě evidence o UFO přísně střežena. Asi se do toho pustíme, ale řekneme si i hranice, kam až jít. Vysílatelé to sami omezují, aby žalob bylo vždy co nejméně.

Takže ne každý má z vašeho seriálu radost… Jsou tlaky na to, abyste něco měnili?

Přesně tak, už je řešíme s naší právní kanceláří v USA a distribuční firmou. Podívejte, například Emery Smith přišel na rozhovor rovnou se svou ochrankou, protože má prý strach o svou existenci. Dřív prý pracoval pro americkou armádu v laboratořích, které jsou pod vojenskými základnami. Jestli je to pravda, nevím. To se děje i jiným. Víme, že informace, které nás zajímaly, zajímají také zpravodajské a bezpečnostní služby a agentury z celého světa, podobně jako armády USA, Ruska, Číny, prakticky všech států. Za technologiemi jsou peníze a za penězi je moc. Chodíme už po celkem tenkém ledě a nevím, jak dlouho budeme ještě chtít.

Můžeš být konkrétnější?

Například David Adair v našem pořadu tvrdí, že byl požádán tajnými službami, aby rozebral mimozemské havarované plavidlo a poskytl armádě informace o fungování. Motor plavidla, který viděl, byl prý neuvěřitelný, živý, jako by měl vlastní DNA. Něco rozebrat a pak znovu složit, aby to fungovalo. O to jde všem. Mít neznámé technologie. Armáda, soukromé firmy, všichni ty technologie chtějí. A když se o to zajímají tajné služby a jsou za tím velké peníze, narazíte na problémy, jak o tom informujete. O další sérii budeme přemýšlet, jak ji zpracovat, natočit, aby ji všichni mohli vidět v co největší nahotě a pravdě, tak jak si myslíme, že je to správné.

Co tedy uvidíme v první sérii?

Snažili jsme se doslova odtajnit, co se skrývá za fenoménem UFO. Nediskutujeme o tom, jestli UFO je nebo není. Prostě je, a to je fakt. A zájem mimozemšťanů o naši planetu je po tisíciletí zejména přátelský, snaha o zachování této existence, ale přesnější odpovědi i neuvěřitelné příběhy lidí, co se setkali s UFO, najdete v našem seriálu.

Rozhovor s Janem Stehlíkem:

Autora námětu a spolu-scenáristy Jana Stehlíka jsme se zeptali, jak on vnímá současné dění kolem fenoménu UFO…

Baví mě sledovat, jak se to téma pozvolna infiltruje do médií a zároveň si uvědomuji, že třeba za půl roku může být ticho po pěšině. Málokdo si ale uvědomuje, že nejde jen o nějakou krátkodechou odnož pop kultury. Poté, co jsem nasál informace ze zákulisí, není těžké pochopit, jak obrovský potenciál tento fenomén skrývá. Už sám fakt, jak se velmoci předhánějí ve snaze uvést v život své vesmírné programy je v kontextu s fenoménem neuvěřitelně atraktivní a pochopitelně ekonomicky doslova astronomický. Faktem ale je, že ten potenciál mnohonásobně přesahuje to, co nazýváme materiální stránkou našich životů.

Co si myslíš o tom, že je UFO prezentováno jako hrozba?

Myslím, že je to perspektiva pohledu. Jste-li v armádě a vaše nejvyspělejší armádní technologie někdo tahá za nos a hraje si s vámi jako kočka s myší a vy si s tím absolutně nevíte rady, tak je patrně vaší logickou a zřejmě i zákonem danou povinností definovat UFO nebo UAP (Unidentified Aerial Phenomena) jako hrozbu. Logickou úvahou ovšem je i to, že pokud máte k dispozici takové technologie, tak by pro vás nebyl problém si mě namazat na chleba. Nebo odcvrnknout někam do hlubin Vesmíru. Pro mě možnost existence mimozemských civilizací na Zemi není hrozbou. Spíš výzvou a nadějí.

Který z případů historie pozorování UFO nebo blízkých setkání zaujal nejvíc tebe?

Určitě případ ve Westallu v Austrálii v roce 1966. Viděla to prakticky celá škola včetně mnoha učitelů. Jedna z učitelek i fotila, ale fotoaparát jí byl zabavený. Tajné služby zkonfiskovaly i natočené reportáže s dětmi. Manipulativní masírka, jaké byli všichni svědci události vystaveni, si nijak nezadá s tím nejhorším, co známe například z normalizační totality. Když bylo 50leté výročí, australská televize pozvala několik dospělých, kteří tehdy ve škole jako děti byli. Jejich výpovědi byly konzistentní, přesvědčivé. Jak sami říkali… Víme, co jsme viděli…I tenhle případ se v našem cyklu připomene.