V Hongkongu si lidé vypěstovali psychickou závislost na rouškách

Obavy z konce nošení roušek během výuky měli i učitelé a děti v čínské základní škole YMCA. Aby se děti na změnu připravily, tak pro ně škola dokonce uspořádala speciální hodinu s názvem "Jak si vážit usmívajících se obličejů".

"Někteří žáci se pořád stydí," uvedl ředitel. "Od doby, kdy se před spolužáky naposledy ukázaly s nezakrytým obličejem, uplynulo hodně času," vysvětlil.

Hongkong zrušil povinnost nosit roušku jako jedno z posledních míst na světě po 945 dnech. Ve středu, tedy první den, kdy přestalo nařízení platit, se z asi 700 žáků ve škole objevilo bez roušky jen asi 80 z nich.

Podobně na tom jsou i ostatní obyvatelé Hongkongu. "Po skoro třech letech života s nasazenou rouškou se to stalo součástí života hongkongských obyvatel," vysvětluje Bryant Hui, který vyučuje psychologii na Hongkongské polytechnické univerzitě.

"Pokud je nošení roušky stále považováno za sociální normu, například pokud ji mají nasazenou vaši spolucestující ve vlaku, tak je mnohem vyšší šance, že uděláte to samé," doplňuje Hui. Obava z nákazy covidem tak podle něj není jediným důvodem, proč se lidé nehodlají roušky vzdát.

Lidé oslovení listem Financial Times uvedli, že budou roušku dál nosit například kvůli alergii, snaze vyhnout se pasivnímu kouření nebo prostě proto, že jim doma roušky zbyly. "Nosit roušku je součástí módního trendu," sdělila také Mi Leeová, která pracuje v pohostinství.

"Je to zvyk. Nemůžu se jednoduše adaptovat na to, že ji nenosím. Je to jak zkoušet přestat kouřit. Je to závislost, které se člověk jen tak nezbaví. Covidu se ale nebojím. Už jsem ho chytil loni," svěřil se také prodavač Ah Miu.

K oblibě roušek může přispívat i to, že jejich nošení bylo v Hongkongu i na dalších místech Asie obvyklé už před rozšířením covidu-19. V Jižní Koreji například během jara vláda lidi vybízí k nošení roušek kvůli prevenci respiračních onemocnění během sezóny prachových bouří ve východní části Asie.