V kauze chybějící české nafty v bavorském skladu soud odsoudil manažery Viktoriagruppe

SSHR hradila firmě Viktoriagruppe za skladování motorové nafty v Kraillingu poplatek, jehož výše byla závislá na množství uložené pohonné hmoty. Viktoriagruppe měla naopak platit pokutu, pokud by dojednané množství nafty nestihla uskladnit včas. Podle verdiktu to firma skutečně nestihla a rozhodla se to zakrýt fiktivním navýšením zásob nafty dvěma nepravdivými příjemkami, které zaslala SSHR k proplacení. Od listopadu 2012 do ledna 2013 navíc obžalovaní údajně vyskladnili tři vlakové soupravy nafty, kterou SSHR neuhradili.

Nynější předseda SSHR Pavel Švagr verdikt soudu uvítal. Doufá, že se už státní rezervy v zahraničí skladovat nikdy nebudou. "Jsem rád, že soud potvrdil náš názor na to, že v Kraillingu došlo ke škodě na majetku státu a že došlo k neoprávněným manipulacím s naftou, která tam byla uložena," řekl Švagr ČTK. Nouzové zásoby má Česko podle něj na to, aby přečkalo případnou krizi. "Když na ně někdo sáhne, tak je to ohrožení bezpečnosti České republiky, a tím pádem každého z nás. Doufám jen, že už se státní rezervy mimo území naší republiky nebudou ukládat," uvedl Švagr.

Předsedkyně senátu pražského městského soudu Jarmila Pavlátová při dnešním odůvodnění verdiktu zkritizovala i roli státních rezerv. "Je neuvěřitelné, že SSHR přijala takové uspořádání, že bylo možno skladovat státní hmotné rezervy v Německu, kam bez ohlášení nikdo ze SSHR nemohl přijet, takže nebylo možno ověřit, jakým způsobem je se státními hmotnými rezervami nakládáno. Soud nechápe, jak mohli pracovníci SSHR takové uspořádání přijmout," uvedla. Bylo podle ní prokázáno i to, že kontroly nebyly prováděny řádně a že pracovníci SSHR se ve svých výpovědích o průběhu kontrol rozcházeli.

Rozhodnutí o uskladnění nafty v Německu padlo podle Švagra za jeho předchůdců. "Když si vezmu, jak složitě jsme ty zásoby dostávali zpátky, tak bych se skladováním českých rezerv v zahraničí nikdy nesouhlasil. Tyto zásoby musí být stále po ruce," dodal Švagr.

Soud uvedl, že jednatel Viktoriagruppe Malý si počínal se záměrem obohatit jednak sebe, jednak firmu. V rozsudku mu na deset let zakázal i působení ve statutárních orgánech právnických osob.

"Obžalovaný Malý záměrně vytvořil situaci, kdy si mohl se skladovanými hmotami v Kraillingu nakládat podle svého," konstatovala Pavlátová. Odmítla Malého obhajobu, že šlo o běžnou praxi a že "stačilo nahradit škodu a mohlo se jet dál". "Pokud je dokonán podvod, tak nahrazení škody je opravdu nedostatečné," podotkla. Zdůraznila, že Malý páchal trestnou činnost sofistikovaně, dlouhodobě a ve velkém rozsahu.

Novotný, který vedl odštěpný závod Viktoriagruppe v Dolních Břežanech, byl podle soudu srozuměný s tím, že někdo v Německu může s uskladněnou naftou nakládat jinak. Podváděl tak v nepřímém úmyslu. Neprokázalo se, že by podvodem získal prospěch nad rámec svého platu. Sazba v rozmezí pěti až 12 let by pro něj podle soudkyně byla nepřiměřeně přísná, soud proto využil možnosti mimořádného snížení trestu.

Zbylé dva obžalované z odštěpného závodu Viktoriagruppe - Jaroslava Slavíka a Miroslava Holuba - soud zprostil viny. Neprokázalo se totiž, že skutky uvedené v obžalobě spáchali právě oni a že v rozhodné době o trestné činnosti věděli. Oba muži se vzdali práva na odvolání, zatímco Malý, Novotný i státní zástupce si ponechali lhůtu na rozmyšlenou.

Stát soudkyně odkázala s nárokem na náhradu škody do civilního řízení. Zdůvodnila to tím, že proti Viktoriagruppe se vede insolvenční řízení. "Bylo by také vhodné zkoumat spoluzavinění poškozeného (SSHR) na zavinění škody," upozornila.

Případ chybějící nafty je jednou z kapitol sporu o její české strategické zásoby uložené v Německu. Když Viktoriagruppe skončila v roce 2015 v insolvenci, začala o skladované zásoby právní bitva. Česku se nakonec po dohadech s konkurzním správcem postupně podařilo naftu přesunout z Kraillingu zpět. Poté, co z Německa dorazila poslední cisterna, však měření potvrdilo obavy, že část paliva chybí. SSHR postrádala 6,3 milionu litrů pohonné hmoty.