Více než pětina Čechů zažila na vlastní kůži domácí násilí

Osobní setkání s domácím násilím potvrdilo 30 procent žen a 12 procent mužů. "Dvě třetiny obětí vzešly z partnerského vztahu a více než 17 procent obětí vypovědělo, že zažilo týrání v dětství či dospívání," shrnula poslankyně Barbora Urbanová (STAN), spoluautorka iniciativy. Zjištěná data podle ní potvrzují, že nahlášené případy domácího násilí představují jen zlomek z jejich celkového počtu.

"Často, jak jsme se od obětí dozvěděli, řeší trauma až ex post, tedy v době, kdy už se z patologického vztahu s partnerem či rodičem vymanily," doplnila spoluzakladatelka iniciativy Michaela Studená.

Se svými problémy se někomu svěřilo sedm z deseti obětí domácího násilí, uvedl průzkum. Nejčastěji informovaly někoho z rodiny, a to ve 47 procentech případů. Nejméně pak vyhledávají pomoc na linkách důvěry. Na policii se obrátil zhruba každý pátý člověk, obdobně časté bylo využití odborné psychologické či psychiatrické pomoci. Mužské oběti tyto věci častěji s nikým neprobíraly.

Internetového průzkumu se na přelomu července a srpna zúčastnilo 1050 respondentů starších 18 let.

Výzkumníci už dříve spočítali, že Česko ztrácí ročně kvůli násilí za dveřmi domovů desítky miliard korun. Důvodem jsou mimo jiné vyšší výdaje na nemocenské, policejní zásahy či justici. Někteří experti kritizují, že systém pomoci obětem domácího násilí a násilí mezi partnery je roztříštěný a jednotlivé služby nejsou provázané.

Případy se podle nich často zlehčují a za závažné se považují jen fyzické výpady. Řešení komplikuje i nedostatek bydlení, kam by se mohly oběti od násilnického protějšku přestěhovat. V českém právním řádu chybí i samotná definice domácího násilí.