Židé: Žijeme ve strachu a nevíme, zda nebude oficiálně vyhlášena třetí světová válka

"Svět čelí velké nejistotě. Žijeme ve strachu. Nevíme, zda bude oficiálně vyhlášena třetí světová válka, nebo zda bude pokračovat jako neoficiální," uvedl Rotman.

"My na Ukrajině tu zkázu vidíme a cítíme. Je důvod, proč o tom, co se děje na Ukrajině, moc často veřejně nehovořím. Je těžké o tom mluvit. Miliony lidí byly vysídleny v rámci Ukrajiny nebo z ní musely uprchnout. Tisíce lidí byly na Ukrajině, kterou 29 let nazývám svým domovem, zabity. Z tisíců dětí se stali uprchlíci. Židovské komunity na Ukrajině žijí v témže zlém snu," doplnil s tím, že on sám ani jeho kolegové neočekávali, že budou muset plánovat evakuace mladých lidí a seniorů, kteří čelí raketové palbě.

"Z Irpině jsme 8. března zachránili matku, její sedmiletou dceru a osmiměsíčního syna. Trvalo nám to dva dny, druhý den se to podařilo, vyvázli jsme jen se šesti otvory po střelách v autu," řekl Rotman a dodal, že žena i děti jsou nyní v bezpečí v jiné zemi.

"Musel jsem přesvědčit 96letého Žida, jmenuje se Pesach, že musí opustit svůj byt v Kyjevě, kde žil se svými dvěma syny - jeden z nich má duševní problémy a je mu něco málo přes 70, druhému je asi 65, " popsal. "Řekl mi, 'už jsem se musel evakuovat z Kyjeva jednou, teď chcete, abych to udělal znovu´, " pokračoval rabín. "V tom ani není ta ironie. Poprvé se evakuoval z Kyjeva před Němci do Ruska. Stejným autobusem jako ženu s dcerou a osmiměsíčním synem jsem ho evakuoval od Rusů do Německa," dodal. Rotman také popsal, jak evakuoval strýce a tetu kamaráda z Kyjeva. Třiaosmdesátiletí manželé měli 20 minut na to, aby si zabalili své věci.

Na konferenci promluvila také židovská uprchlice z Mariupolu Aliza, které se podařilo dostat se přes Moldavsko do Izraele. V Mariupolu však podle ní stále někteří Židé zůstávají, protože mají na dvoře pohřbené své blízké a nechtějí je tam takto nechat. "Naše město je zničené," řekla. "Před válkou jsme měli krásnou malou obec. Byla ovšem silná," dodala.

Na konferenci se dnes jednalo také o nových formách antisemitismu a politizaci holokaustu či o svobodě náboženství v evropském prostoru.

Akce skončila modlitbou za mrtvé a zapálením svíček u památníku maďarským Židům, které na břehu Dunaje zastřelili příslušníci a stoupenci antisemitské nacistické strany Šípových křížů, jež se v Maďarsku koncem roku 1944 na několik měsíců dostala k moci. Památník v podobě opuštěných bot a střevíců mužů, žen a dětí odkazuje na skutečnost, že oběti byly před zavražděním přinuceny se zout. Na místě kromě rabínů promluvily také dvě přeživší holokaustu z Maďarska a z Belgie.