Nejmocnější lidé v Evropě? Putin je překvapivě až třetí

V čele strany Bratři Itálie, která vychází z tradic krajní pravice, dokázala během necelé dekády přetvořit svůj obraz z ultranacionalistky na političku, s níž jsou evropské i americké elity ochotny spolupracovat. Tento vzestup jí umožnil konsolidovat moc doma, prosazovat kontroverzní agendu a zároveň se etablovat jako významný hráč na mezinárodní scéně.

Když se Meloniová stala první ženou v čele italské vlády, mnozí předpokládali, že její koalice krajně pravicových stran se rychle rozpadne. Místo toho se její vláda stala jednou z nejstabilnějších v poválečné historii Itálie, což přispělo k uklidnění politického klimatu a přilákání zahraničních investorů. Meloniová si pečlivě buduje image „alfa lídra“ – schopného, nekompromisního politika, který dokáže ovládat domácí scénu i vyjednávat na evropské úrovni.

Tento obraz upevnila nejen svými činy, ale i rétorikou. Například poté, co ji opoziční politik označil za „mrchu“, reagovala na veřejném setkání klidným, ale ostrým tónem: „Já jsem ta mrcha, Giorgia Meloniová. Jak se máte?“ Tento moment se stal virálním a posílil její pověst neohrožené a dominantní političky.

Za touto fasádou stability se však skrývá alarmující eroze demokratických principů. Meloniová čelí kritice za omezování svobody projevu, včetně podávání žalob na své kritiky. Mezi oběti jejích právních útoků patří například zpěvák Brian Molko, který ji během koncertu nazval fašistkou, nebo učitel, jenž ji označil za neonacistku. Média a novináři státní televize dokonce vstoupili do stávky na protest proti cenzuře ze strany vlády.

Kromě toho Meloniová ostře kritizuje soudce, kteří zpochybňují legálnost jejích politik. To vedlo k nárůstu výhrůžek smrtí vůči některým soudcům a nutnosti policejní ochrany. Rada Evropy nedávno varovala, že její kritika ohrožuje nezávislost soudnictví.

Meloniová tvrdě vystupuje proti LGBTQ+ komunitě, kterou označuje za „lobby“ propagující „genderovou ideologii“. Její vláda zakázala vydávání rodných listů dětem narozeným prostřednictvím náhradního mateřství či lesbickým párům a schválila zákon trestající náhradní mateřství až dvěma lety vězení. Od jejího nástupu k moci zároveň vzrostl počet trestných činů z nenávisti vůči LGBTQ+ osobám.

V otázce migrace Meloniová razí tvrdou linii, kterou prosazuje i na evropské úrovni. Ve spolupráci s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou zprostředkovala dohody s Tuniskem, Mauritánií a Egyptem, které přenášejí odpovědnost za zadržování migrantů na tyto státy. Tato politika však čelí kritice za porušování lidských práv.

Meloniová si na evropské scéně získala respekt tím, že se zdržela euroskeptické rétoriky a podpořila Ukrajinu v jejím boji proti ruské agresi. Její schopnost vyjednávat potvrdilo i přesvědčení maďarského premiéra Viktora Orbána k podpoře klíčového balíčku pomoci pro Ukrajinu.

Zatímco vůči Spojeným státům Meloniová nenavázala tak úzké vztahy jako Orbán, těší se podpoře miliardáře Elona Muska, který ji ocenil za její přístup k migraci a boji proti soudnictví. Její role v Evropě i její spojenectví s pravicovými lídry však ukazují na rostoucí vliv, který by mohl v budoucnu přesáhnout hranice Itálie.

Na druhém místě se v žebříčku Politica umístila šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová a třetím je ruský prezident Vladimir Putin. Čtvrtou nejmocnější osobou v Evropě je polský premiér Donald Tusk a na páté příčce se umístila španělská ekonomka Nadia Calviñová.