Paradox 21. století: Cítíte se osamělí? Experti radí, co s tím

Ilustrační foto
Ilustrační foto, foto: Pixabay
Libor Novák 8. ledna 2025 14:08
Sdílej:

Cítit se osaměle i uprostřed davu je zkušenost, kterou sdílí mnoho lidí. Žijeme v době nebývalé propojenosti díky technologiím, a přesto se zdá, že osamělost je stále častější. Tento paradox vyvolává otázku: proč se cítíme osaměle, i když nejsme sami, a co s tím můžeme dělat? Na to odpověděl server BBC.

Osamělost má mnoho podob – každý ji vnímá jinak. Pro někoho to může být pocit nepatřičnosti v přeplněném městě, pro jiného pocit nenaplněnosti v partnerském vztahu. Možná připomínáme polárního průzkumníka z románu Mary Shelleyové, který mezi posádkou toužil po jediné opravdové duši, jež by mu porozuměla.

Přestože je izolace často spojována s osamělostí, nemusí být vždy jejím zdrojem. Studie z roku 2021 ukázala, že pocity osamělosti často narůstají v hustě obydlených městských prostředích. Moderní životní styl, zaměřený na technologie a městský ruch, nás může paradoxně odcizovat.

Z evolučního hlediska byla osamělost mechanismem přežití – signálem, že izolace je nebezpečná a je třeba vyhledat společnost. Dnes už však tato funkce může ztrácet smysl. Přesto osamělost přetrvává jako emoce, která nás vede k přehodnocení našich sociálních vazeb.

Historicky slovo "osamělost" nemělo negativní konotaci. Ve starší angličtině označovalo spíše stav "jedinosti" nebo "samoty" spojené s introspekcí či spojením s přírodou. Teprve s nástupem industrializace a individualismu se začala osamělost vnímat jako negativní stav spojený s anonymitou a ztrátou komunitního ducha.

Rozpoznat, zda jde o přechodnou nebo chronickou osamělost, je klíčové. Pokud osamělost zasahuje do každodenního života, je důležité hledat pomoc – ať už profesionální, nebo v sociálních vazbách.

Změna začíná u nás samotných. Výzkumy ukazují, že navázání kontaktu – byť jen krátkou konverzací s cizincem – může zlepšit náladu. Dobrovolnictví zase posouvá pozornost od vlastních problémů k potřebám druhých, což posiluje pocit sounáležitosti.

Spojení nemusí být nutně mezi lidmi. Čas strávený s domácími mazlíčky nebo v přírodě může přinést pocit klidu a propojení. Příroda zvyšuje náš pocit příslušnosti k určitému místu a snižuje pocit osamělosti.

I když je osamělost často vnímána negativně, může být užitečná. Nabízí čas k introspekci a transformaci. Když ztrácíme staré vazby, můžeme najít nové způsoby propojení – s druhými, se sebou samými i se světem kolem nás.

Osamělost je součástí lidského bytí, kterou není třeba stigmatizovat. Je důležité ji chápat, přijmout a hledat způsoby, jak ji proměnit ve smysluplné spojení. Tím se můžeme lépe vypořádat s jejím vlivem v našem rychle se měnícím světě.

Témata:
Stalo se