Po kousnutí pavoukem málem přišel o nohu. Mladík popsal nepříjemný zážitek

Načasování nemohlo být horší. Jsem hudebník a ten večer jsem měl koncert. Přesvědčoval jsem se, že jsem si kotník jen narazil a jde o běžnou modřinu, píše Gabe Lustman na serveru The Guardian svou osobní zkušenost s kousnutím pavoukem.

Samotný koncert byl jako v mlze. Potil jsem se a sotva stál na nohou. Přesto jsem vystoupení dokončil, i když nevím jak. Přátelé si začali dělat starosti a chtěli vidět můj kotník. Ten byl ovázaný kompresními obvazy, abych vůbec mohl obout botu. Když jsem se snažil botu sundat, bylo to kvůli otoku téměř nemožné.

Nedlouho poté mě přátelé vzali na pohotovost. Nemohl jsem už ani chodit, takže mě museli odnést. Doktoři nevěděli, co se mnou. Po bližším prozkoumání si všimli něčeho, co připomínalo kousnutí, ale kvůli otoku to nebylo jasné. Nasadili mi trojí antibiotika a připojili mě na kapačky, zatímco čekali na specialistu na infekční nemoci.

Najednou se mi na noze začaly objevovat škrábance, které se šířily směrem nahoru, ačkoli jsem se nohy ani nedotkl. Když specialista dorazil, jeho tvář ztuhla. Vytáhl černý fix a na stehno mi nakreslil vodorovné čáry. „Pokud se škrábance dostanou přes tyto linie, hrozí amputace,“ řekl. Ztuhnul jsem.

Specialista si všiml stopy po kousnutí, která připomínala terč, s malým vpichovým otvorem uprostřed. Odhadl, že mě kousl pavouk druhu hnědá poustevnická. Týden předtím přišla do nemocnice žena s podobnými příznaky po kousnutí na ruce. Nakonec jí museli amputovat většinu ruky.

Tento druh pavouka je běžný na jihu a středozápadě USA, včetně Georgie. Úmrtí po jeho kousnutí jsou vzácná, ale byla zaznamenána. Strach a vina mě pohltily – co kdybych přišel do nemocnice příliš pozdě?

Strávil jsem pět dní v nemocnici. Antibiotika začala účinkovat a lékaři mě propustili s tím, že je musím brát dalších deset dní. Domů jsem se vracel plný obav, že se infekce vrátí. Kotník už nebyl tak zanícený, ale zůstal bolestivý a zarudlý.

Trvalo několik týdnů, než jsem mohl chodit bez bolesti. Stres z toho, co se mohlo stát, se mnou zůstal ještě dlouho. Stále mám na kotníku jizvu po kousnutí, která mi připomíná, že bych měl být vděčný, že jsem to přežil.

Od té doby vždy před obutím vysypávám boty, abych se ujistil, že se v nich neschovává pavouk. S přírodou mám obrovský respekt, ale doufám, že už nikdy nebudu jejím cílem.