Komentář: Jsme k pláči. Za mobilní tarify platíme nejvíc v Evropě a je nám to jedno

Specializovaný server, zaměřený na technologie, Živě.cz k vydané zprávě Evropské komise o cenách za mobilní služby doslova napsal: „Česko „kraluje“ žebříčku zemí s nejdražšími mobilními službami. Evropská komise srovnala ceny ve všech 27 zemích EU a když se nepočítají neomezené tarify, vychází nabídky našich operátorů (rozuměj firem působících v České republice) katastrofálně.“ Už doslova drahně let se tato situace dokola opakuje, takže i nezaujatý čtenář se dokola ptá: Proč?

Aby bylo jasno o čem je řeč, z celé Unie jsme na posledním místě, a to ve všech porovnávaných cenových koších, tedy v kombinaci objemu volných minut a dat. Až na jeden jsme skončili s nejhorší možnou známkou. Tato zpráva má sice dovětek o tom, že srovnání cenových košů nezahrnovaly datově, ani hlasově neomezené tarify.

„Data jsou za kalendářní rok 2020 a i když se během roku 2021 mobilní tarify v Česku změnily, pro paušály s nízkým počtem volných minut a nízkým objemem dat (cca jednotky gigabajtů) k žádnému zásadnímu zlepšení nedošlo – operátoři navyšovali objemy dat hlavně u vyšších tarifů a cenová hladina neklesal,“ dodává analýza zmíněného serveru.

Dokladem toho, jak český stát dokáže hájit zájmy lidí, je příběh, doufejme, že už navždy exministryně průmyslu a obchodu Marty Novákové, v té době zářící hvězdy levicových populistů z ANO, která na kritiku o tom, že Češi platí zbytečně drahá data, tenkrát řekla České televizi: „Když budete prostě někomu pořád dokola opakovat: Máme drahá data, máme drahá data, tak co uděláte, tak vezmete mobil, nepřipojíte se na internet přes data, ale budete hledat volnou wifinu. A tady jsme u toho.

Čím méně se těch dat používá, protože se jim vyhýbáme, tak tím nepřispíváme k tomu, aby byla levnější.“ "Tvl", jak by řekl nyní mladý hlas ulice. A tohle si necháme líbit? Smutné je, že místo tlaku lidí na politiky, aby se prosazovalo systémové nastavení podmínek podnikání, které by podobné situace řešilo a na stanovení jasných postupů a jejich vymáhání u firem státními orgány, tu podobné situace dokola řešíme neustále sami.

Jistě, existuje řada návodů a rad, jak snížit ceny za mobilní služby, třeba v pravidelných intervalech měnit operátora, nebo chodit osobně vyjednat lepší podmínky. Ale upřímně, bude vás to neustále bavit? A to jsme jen u cen za mobilní služby. Příběhy z posledních týdnů u energií a dalších položek jsou stále živým příkladem toho, že to v téhle zemi „systémově“ moc nefunguje, ne?

Když si člověk vyhledá reakce odpovědných lidí za tento stav, přijde mu, že řešení je v nedohlednu. Pořád jenom slyšíme bezbřehé výmluvy, stále musíme na něco čekat a nic se viditelně nemění. Možná je pravdou ale i to, co říká druhá strana. Že v cenách za mobilní služby nejsou jen ona „data“, ale i kvalita sítě, ceny hovorů a já nevím co ještě. Na druhou stranu, proč za podobných podmínek dokážou mít o poznání levnější ceny těchto služeb třeba ve Španělsku, nebo blíž, v Polsku? Mají tam horší sítě? Nebo jim při telefonování víc šumí v přístroji?

O tom, že jsme přestali umět nacházet řešení a prosazovat je nejen v krizových situacích může dokládat i to, jak fungujeme. Místo toho, abychom se skutečně postavili problému čelem, tu hledáme doslova jen stohy dalších analýz, které vyvrátí zjištěná data a fakta, jindy zase kritizujeme ty, kteří s něčím, co se nelíbí, přišli. Ale málokdy začneme s tím, abychom našli možné cesty, jak problém vyřešit a zvolili tu ideální.

Tohle jsme si, možná kvůli vlastní pohodlnosti, odvykli. Musíme se spoléhat sami na sebe a rezignovali jsme na fungování státu. Nedivme se pak, že jsme spíše k pláči než pro smích. A že platíme jak „mourovatí“ za to, že nedokážeme vyřešit správně problém.