Komentář: Zeman rozhoduje o tom, jak se zapíše do historie. A Hrad si z Česka dělá hřiště

Druhý a poslední prezidentský mandát Zemanovi skončí v březnu roku 2023. Nepředpokládá se, že by se poté nadále věnoval politice, a proto má Zeman už pouze zhruba rok a půl na to, aby rozhodl, jak na něj budou lidé vzpomínat. A zatím se nezdá, že by o svou pověst dobrého prezidenta jakkoliv pečoval.

Faktem je, že Česko mělo i lepší prezidenty, resp. v případě Václava Havla výrazně lepší. Každá hlava státu ale má své chyby a i kvůli nim nikdy se nezavděčí všem, jak ostatně napovědělo i druhé kolo zatím posledních prezidentských voleb. Těsná většina, se kterou Zeman tehdy porazil Jiřího Drahoše, ukázala na výrazné rozdělení společnosti. 

Žádná společnost si ale nezaslouží takové chování, které vůči ní zaujal jak Zeman, tak celý Hrad. Nutno dodat, že zdravotní stav prezidenta je čistě jeho soukromou záležitostí, tak jako zdravotní stav kteréhokoliv jiného občana. Ale podobně, jako má zaměstnavatel právo vědět, zda je zaměstnanec způsobilý výkonu povolání, mají i Češi právo vědět, jestli prezident může vykonávat svou funkci. Jsou to totiž oni, kdo ho platí. Stejně jako jeho Kancelář.

Zemanova "nemocenská" se ale zatím obešla bez jakýchkoliv oficialit. V posledních týdnech jsme se ústy jeho manželky nebo tiskového mluvčího dozvěděli jen to, že prezident je nemocný. A ještě co měl kdy k obědu...což prakticky vzato vlastně nikoho nezajímá. Věci, které politiky (o to více po volbách) zajímají stejně jako veřejnost, ale Hrad tají. Nepochopitelné a nelogické? Ale vůbec ne.

Šéf Sněmovny Radek Vondráček před pár dny prohlásil, že Zeman se baví zprávami o tom, že je mrtvý. Pomineme-li pochybnou návštěvu Vondráčka, kvůli které bude ještě živo, dozvídáme se vlastně to, co nám Jiří Ovčáček předkládá už nějakou dobu. Zeman má, stejně jako Hrad, ze "zoufalství" Česka jednoduše srandu. Baví se výstupy komentátorů, novinářů, senátorů, opozičních poslanců a dalších. 

Ostatně lze si poměrně dobře povšimnout, že končící vládní strany mlhu kolem Zemana příliš nekomentují, a výroků se zdržuje i stále ještě předseda vlády Andrej Babiš. Dává to smysl, jestli je prezident schopen vykonávat své pravomoci či nikoliv, mu vlastně může být jedno. Z hlediska krátkodobých i dlouhodobých cílů to pro něj nepředstavuje překážku, a sám moc dobře ví, že i kdyby ho Zeman pověřil sestavením vlády, nemá šanci uspět.

Hrad si v čele se Zemanem a Ovčáčkem z Česka udělal své osobní hřiště, tak jako už mnohokrát v minulosti, tentokrát s pocitem, že není nikomu odpovědný. A pokud ho dětinské hry nepřestanou v brzké době bavit, zůstanou z celé situace jen dvě východiska. Aktivace článku 66 nebo totální ztráta zájmu o úřad prezidenta.

Druhá varianta není dlouhodobě schůdná, ale vítr z plachet by sebrala okamžitě. Ostatně sám Ovčáček přiznal, že si Zeman vyžádal každodenní monitoring tisku, a nedělejme si iluze, že se zprávami o sobě samém nebaví s představou, jak jsou jeho "nepřátelé" (novináři, politici) rudí vzteky, že neví co Zemanovi je. Ostatně to (například slovy o "budované lži o zcela nemohoucím panu prezidentovi") nepopírá ani sám mluvčí, jehož twitter je mimochodem v poslední době jeden velký cirkus.

Ve hře jsou ale ve skutečnosti úplně jiné emoce. Úřad prezidenta je dehonestován, potupen, a zostuzen. A tuto trapnou hru Hradu pak může efektivně ukončit první zmíněná možnost, a sice aktivace článku 66. Ta přitom neznamená sesazení hlavy státu, ale převedení pravomocí, a jako možnou realitu si ji uvědomuje už i Ovčáček. 

Opět stačí zavítat na jeho twitter, kde se to buřičskými výroky jen hemží. "Vláda, která by byla jmenována za cenu v podstatě násilného sesazení prezidenta republiky podle článku 66, by možná byla legální. Ale rozhodně by nebyla legitimní." Nebo: "Článek 66 je určen pro situaci, kdy je prezident v kómatu nebo unesen. Pokud by byl hrubě zneužit proti člověku, který normálně komunikuje a myslí, prezident se fakticky stane státním vězněm. Absolutně izolován od všech, vydán na milost a nemilost uchvatitelům Hradu."

Je zkrátka a dobře očividné, že Hrad si chce hrát a nechce za to nést následky. Baví se tím, že prakticky nikdo neví, jestli je prezident schopen dostát svému úřadu, a na jednu stranu nechce sdělit pravdu, na stranu druhou také nechce čelit následkům svého mlčení. Zeman ale má stále na výběr.

Může skrze své lidi promluvit, odpovědět na nejpalčivější otázky současnosti, a přiznat, jestli je schopen vést svůj úřad či nikoliv. Nebo se může zapsat do historie jako první český prezident, v jehož úřadu byl článek 66 aktivován. Ne však kvůli kómatu, únosu či podobným překážkám ve funkci, ale čistě na základě tvrdohlavosti. Ostudnější důvod si už asi představit nelze.