Politico: Svět má nového vítěze v boji s extrémním počasím. Čínu

Čína investuje do čisté energie po desetiletí, což jí zajistilo klíčové postavení v globální energetické transformaci. Podle odhadů Carnegie Endowment for International Peace Čína kontroluje 86 % produkce bateriových technologií, 81 % solárních panelů, 64 % větrných turbín a 69 % technologií pro elektrolýzu. Tyto statistiky podtrhují, jak se Čína stala hlavním dodavatelem nezbytných technologií pro státy, které se snaží snížit svou závislost na fosilních palivech.

V Africe, Asii a Latinské Americe Čína upevnila obchodní aliance s vládami, kterým nabízí investice bez striktních požadavků na pracovní nebo environmentální standardy, jež typicky vyžadují USA nebo EU. Tím si získává podporu těchto států, které stále častěji zaujímají čínskou stranu v obchodních sporech s Washingtonem a Bruselem.

Například čínské státní podniky se od roku 2021 podílely na 51 z 55 solárních a energetických projektů v Africe a do roku 2030 by mohly pomoci instalovat až 224 gigawattů čisté energie. Zatímco EU a USA často přicházejí s komplikovanými smlouvami, obsahujícími klauzule o transparentnosti a udržitelnosti, Čína nabízí přímé finanční injekce, což je pro mnohé vlády přijatelnější.

Na domácí scéně Čína staví více obnovitelných zdrojů než jakákoli jiná země na světě, přičemž její kapacity ve výstavbě převyšují dvojnásobek zbytku světa dohromady. Na druhé straně však Čína stále spaluje velké množství uhlí, což z ní činí největšího světového producenta skleníkových plynů.

S nástupem Donalda Trumpa do prezidentského úřadu a jeho slibem odstoupit od pařížské klimatické dohody se očekává, že USA ztratí svou vedoucí pozici v klimatické politice. To ponechává prostor Číně, která může prosazovat své zájmy prostřednictvím technologií čisté energie, aniž by zcela opustila fosilní paliva.

Evropa mezitím čelí rozpočtovým omezením, která komplikují její schopnost konkurovat čínským investicím. I v samotných Spojených státech jsou snahy Bidenovy administrativy o podporu zelené energie podkopávány domácími spory a Trumpovým slibem zvrátit její opatření.

USA a EU se snaží varovat rozvojové země před nevýhodami čínských investic, které mohou zahrnovat převzetí kontroly nad přírodními zdroji nebo klíčovou infrastrukturou. Západ také upozorňuje na nedostatek čínské transparentnosti v klimatickém financování a snahu minimalizovat závazky.

Paradoxně však právě nedostatek financí na straně Západu znemožňuje plnohodnotnou konkurenci. Zatímco Čína od roku 2016 poskytla rozvojovým zemím podle vlastních údajů téměř 25 miliard dolarů, Spojené státy a EU se snaží pokrýt své vlastní závazky na klimatické financování.

Čína se prezentuje jako klíčový hráč v globálním boji proti změně klimatu, což jí umožňuje diktovat podmínky a ovlivňovat podobu mezinárodní klimatické politiky. S ohledem na její dominantní postavení a rostoucí vliv je otázkou, zda USA a EU dokážou vyvinout dostatečně atraktivní a konkurenceschopné alternativy, které by zabránily dalšímu posilování čínského vlivu.