Tálibán se před rokem dostal k moci v Afghánistánu, zemi trápí chudoba

Tálibán vyhlásil 15. srpen státním svátkem a televize uvedla, že bude dnes vysílat speciální pořady. Žádné oficiální ceremoniály ale nebyly oznámeny. "Dnešek je dnem vítězství pravdy, dnem spásy a svobody afghánského lidu," napsal v prohlášení mluvčí Tálibánu Zabíhulláh Mudžáhid.

Hnutí Tálibán se po bleskové ofenzivě 15. srpna 2021 zmocnilo bez boje Kábulu a prakticky celého Afghánistánu. Stalo se tak v době, kdy ze země po 20 letech odcházeli poslední vojáci USA a spojeneckých zemí.

Afghánistán je nyní bezpečnější než v předchozích letech, kdy islamisté bojovali proti Západem podporované vládě a zahraničním silám, trpí ale těžkou ekonomickou krizí. Západní země stanovily jako podmínku pro obnovu pomoci respektování lidských práv Afghánců, především pak práv žen. Tálibán slíbil, že bude ctít práva všech občanů v souladu s islámskými hodnotami, slib ale nesplnil a čím dál víc omezuje přístup žen k práci a ke vzdělání.

V chudobě nyní žije zhruba 25 milionů Afghánců, tedy přes polovinu obyvatel země. "Lidé, kteří chodí do obchodů, si tak stěžují na vysoké ceny, že my obchodníci začínáme nenávidět svou práci," postěžoval si agentuře AFP prodavač Núr Muhammad z jihoafghánského Kandaháru, který je tradiční baštou Tálibánu.

Rok vlády Tálibánu v Afghánistánu v Kábulu a dalších regionech

Letiště, které bylo před rokem dějištěm náporu zoufalých lidí, snažících se uniknout ze země, je nyní mnohem klidnější. Řady bílých tálibánských vlajek se třepotají v letním vánku - billboardy se starými známými tvářemi byly přemalovány, uvádí BBC.

Svědectví ze země, kterou rychlé převzetí moci Tálibánem loni zaskočilo, jsou přinejmenším zarážející.

"Chtějí, abych dala svou práci bratrovi," píše jedna afghánská žena. "Své pozice jsme si vydobyly díky svým zkušenostem a vzdělání, pokud to přijmeme, znamená to, že jsme zradily samy sebe," prohlašuje další.

Skupina více než 60 žen, z nichž mnohé pracovaly na afghánském Generálním finančním ředitelství, se dala dohromady poté, co jim vedení loni v srpnu nařídilo se natrvalo vrátit domů. Představitelé Tálibánu jim poté nařídili poslat životopisy svých mužských příbuzných, aby je v práci mohli nahradit.

"Tohle je ale má práce," trvá na svém jedna z žen, která stejně jako všechny ostatní v této skupině žádá, aby její totožnost zůstala utajena. "Pracovala jsem s velkým nasazením více než 17 let, abych tuto práci získala a dokončila magisterské studium. Teď jsem zase na nule," dodala.

Bývalé šéfce generálního ředitelství, Amině Ahmadyové, se podařilo ze země utéct, ale ani to není řešením. "Ztrácíme svou identitu, jediné místo, kde si ji můžeme udržet, je naše vlastní země," povzdechla si Ahmadyová.

Skupina, která se pojmenovala "Women Leaders of Afghanistan", tedy "lídryně Afghánistánu", chce jen zajistit, aby ženy, které se během posledního desetiletí chopily studijních i pracovních příležitostí, dostaly zpět své zasloužené pracovní pozice.

Představitelé Tálibánu však tvrdí, že afghánské ženy mohou nadále pracovat. Nicméně ty, které o své zaměstnání ještě nepřišly, pracují především jako zdravotnický personál, pedagožky nebo bezpečnostní pracovnice, například na letišti. Tálibán navíc zdůrazňuje, že ženy, které kdysi zastávaly asi čtvrtinu pracovních míst ve státní správě, jsou stále placeny, i když jen zlomkem částky svého předchozího platu.

Situace v Afghánistánu však dopadá na všechny, i na muže. Osmnáctiletý Núr Muhammad a pětadvacetiletý Ahmad se celý den ohánějí srpy, aby odklidili zbývající kousek obilí. "Letos je kvůli suchu mnohem méně pšenice," poznamenal Núr a dodal, že práce na poli je jediné uplatnění, které našel. Oba mladíci za sebou mají deset dní úmorné práce, za kterou dostanou jen něco okolo dvou dolarů (48 korun) na den.

"Studoval jsem elektrotechniku, ale musel jsem toho nechat, abych uživil rodinu," vysvětluje Núr s lítostí. Ahmad musel prodal svou motorku, aby mohl odjet do Íránu, avšak ani tam nemohl najít práci. Sezónní práce v sousedním Íránu bývala pro obyvatele nejchudších částí Afghánistánu řešením, ale i tam už pracovní příležitosti došly.

"Vítáme naše tálibánské bratry, ale potřebujeme vládu, která nám zajistí příležitosti. Chudoba a hladomor je také boj a je rozsáhlejší než kdejaké přestřelky," uzavřel Núr.