Uprchli ze země, ale pracují dál. Jak si ruští novináři zvykají na dlouhou práci v exilu?

Jak říká Nizozemec Derk Sauer, který druhé z jmenovaných novin před desítkami let zakládal, může nynější situace trvat řadu let, protože ani možný odchod Vladimira Putina z Kremlu nemusí znamenat návrat demokracie a svobody slova do Ruska.

“Nikdo netuší, kdo by se mohl dostat k moci po Putinově pádu. Takže se mentálně připravujeme na to, že to celé potrvá dlouho,” řekl v rozhovoru s ČTK Sauer, který osobně dobře ví, co to znamená začít nový život ve zcela cizí zemi. Z rodného Nizozemska odjel už v roce 1989 do Moskvy. Tam v roce 1992 stál u zrodu The Moscow Times, původně v metru či hotelích zdarma distribuovaného anglickojazyčného deníku, v ruském hlavním městě populárního nejprve mezi tamní rychle rostoucí zahraniční komunitou.

O tři desetiletí později je v ruštině psaná webová stránka listu jedním z několika zdrojů nezávislých informací o tom, co se skutečně v Rusku a na Ukrajině děje. V Rusku je web blokován, a tak musí tamní občané se zájmem o informace využívat virtuální privátní sítě VPN, přes které blokaci obejdou. “Naši čtenáři nás drží nad vodou,” přiznává Sauer. Zpravodajství v ruštině list na webu shodou okolností spustil teprve krátce před únorovou ruskou invazí na Ukrajinu, v září ale zaznamenal přes milion návštěv a okolo 30 milionů zhlédnutí jednotlivých stránek.

V exilu v Evropě jsou nyní desítky ruských novinářů, The Moscow Times přesunuly svých deset ruských pracovníků do Amsterodamu, asi 40 zaměstnanců listu Novaja Gazeta nyní pracuje z lotyšské metropole Rigy pod hlavičkou Novaja Gazeta Evropa, další kolegy mají jinde v EU a také třeba v Gruzii či Arménii. Vrátit se do Ruska a znovu obnovit práci redakce v Moskvě chtějí lidé z Nové Gazety hned, jak to z bezpečnostních důvodů bude možné.

Novaja Gazeta zkoušela po invazi hrát s ruskými úřady svou hru a na oko dodržovat pravidla, o ruské válce na Ukrajině tak například psala jako o “speciální vojenské operaci”. Redakci renomovaného deníku to rozdělilo na polovinu, řekl ČTK člověk z jejího vedení, který si z bezpečnostních důvodů nepřál být jmenován. “Nakonec jsme se rozhodli pokračovat i v podmínkách vojenské cenzury. Základní důvod byla snaha ještě alespoň nějakou dobu nabízet našim čtenářům pravdu o tom, co se děje,” vysvětlil. Nepomohlo to a už na konci března, tedy měsíc po začátku války, oznámil šéfredaktor Muratov, že list končí.

“Pořád máme pocit studu. Jak za to, co se teď děje v Rusku, a tím myslím kroky vlády i vztah veřejnosti k válce, tak také kvůli tomu, že média a celá občanská společnost přes veškerou svou snahu nedokázaly zabránit katastrofě a ani teď prakticky nemohou Putina nějak ovlivnit či zastavit,” připouští člen vedení Muratovova listu.

Ale ne všichni ruští novináři těchto médií ze země odešli. Někteří zůstali a píší pro svá nyní exilová média o tom, co se kolem nich děje. Často prakticky v ilegalitě, přespávají u přátel či příbuzných, aby se vyhnuli zájmu tajných služeb i hrozící mobilizaci. “V Rusku máme asi deset nebo patnáct kolegů,” vysvětluje Sauer. “Své reportáže nepodepisují, nemohou chodit na tiskové konference a veřejně deklarovat, že jsou novináři. To vědí jen jejich - a často stále velmi dobré - informační zdroje,” uvádí vydavatel.

O bezpečnost svých pracovníků má starost oprávněně. V polovině září tajná služba FSB v Belgorodu nedaleko ukrajinských hranic zatkla pracovníka The Moscow Times Kirilla Ponomarjova s tím, že je špionem v ukrajinských službách. Novinář tehdy pořizoval rozhovory s lidmi, kteří uprchli do Ruska z ukrajinské Charkovské oblasti poté, co tam ukrajinská armáda zahájila úspěšnou protiofenzivu. “Nakonec ho pustili, ale už je v zahraničí. Dostal tehdy jasný vzkaz od FSB, že pokud nezmizí, půjde do vězení,” říká Sauer.

Kromě bezpečnosti zaměstnanců je podle něj stále komplikovanější podobně odvážné reportéry platit. Nejen kvůli sankcím, které komplikují finanční transakce ze Západu s ruskými bankami, ale i prostému faktu, že příjem platby z Evropy by mohl přispět k jejich prozrazení. “Používáme docela komplikované systémy, ale o tom mluvit nebudu,” dodává Sauer.

Finanční a logistické potíže mají ruské redakce i v západním exilu, často musely hledat nový způsob financování, byť mnohdy pomohli sponzoři a sympatizující dárci. Pro list Novaja Gazeta, nyní působící na internetu, byl v Rize nejtěžší konec léta, říká člověk z jeho vedení. “Každopádně chceme zkusit zase začít vydávat tištěné noviny, v ruštině pro diasporu v Pobaltí a v Německu,” vysvětluje. I když to možná nebude z finančního pohledu úspěšný pokus, chtějí novináři několik čísel vytisknout byť i jen jako symbol a vzkaz, že Novaja Gazeta dál žije.

Rostoucí problém je ale v sílících komplikacích daných měnící se legislativou v evropských zemích. “Chtěli bychom pokračovat v Lotyšsku, ale je tu stále složitější získávat či prodlužovat pracovní víza, nutná k legální práci,” podotýká člen vedení listu Novaja Gazeta. Lotyšsko lidem z ní a také dalších médií na jaře velmi pomohlo, nyní ale nově přijatá pravidla situaci zkomplikovala. “Podobné změny vidíme i v dalších zemích včetně Polska a Česka,” upozorňuje.

Nizozemec Sauer dokázal pro pracovníky The Moscow Times zajistit redakční prostor v rodné zemi, kde v malém televizním studiu působí také nezávislá televize Dožď, vysílající nyní už jen přes internet. Další zaměstnanci listu jsou v Arménii a právě také v Rize. “Naší hlavní základnou je Amsterodam. Ale doufáme, že se nám podaří otevřít redakční prostory v Praze, kam bychom snad mohli naše novináře soustředit,” řekl ČTK. Podrobnosti zatím s ohledem na pokračující jednání zveřejňovat nechtěl.

Argumenty o potřebě ochrany evropských zemí před příchodem “kremelských špionů” prý ruští novináři v exilu chápou, každý stát podle nich musí bránit své zájmy. “Doufáme, že se podaří v EU vymyslet nějaké řešení, které umožní snižovat riziko a zároveň pomoci těm, kdo prchají před válkou a nechtějí si od Kremlu nechat vrazit pušku do rukou a jít zabíjet jiné lidi,” říká zaměstnanec listu Novaja Gazeta, který založil držitel Nobelovy ceny za mír.