Vánoce za války: Jak se slavil Štědrý den na frontě?

Vánoce vojáků

I během vánočních svátků museli za válek nasazovat vojáci své životy. Odloučení od milovaných rodin a boj o vlastní životy – takové byly Vánoce pro mnohé muže na bitevních polích. Někdy však Vánoce poskytly vhodnou příležitost k tomu, aby se alespoň nakrátko uzavřelo jakési příměří. K takovémuto vánočnímu klidu zbraní došlo v dějinách hned několikrát, například v rámci napoleonských válek, krymské války nebo americké občanské války. Do dějin se zapsalo především příměří o Vánocích roku 1914, kdy probíhala první světová válka.

Tehdy na západní frontě oslavili Vánoce společně Němci a Britové, tedy znepřátelené strany. Vojáci na okamžik zapomněli, že proti sobě válčí a v rámci možností si užili kouzlo Vánoc. Z dochovaných dobových zpráv víme, jaké mělo toto příměří průběh. S podnětem ke složení zbraní přišli němečtí vojáci, kteří ty britské pozvali ke společnému trávení Vánoc v míru a pokoji. To začalo vzájemným podáním ruky s popřáním krásných Vánoc. Následovala ústní dohoda, že se o svátcích nebude střílet. Muži se podarovali drobnými dárky, zanotovali si spolu koledy a ozdobili si v zákopech stromečky. Bitevním polem zněla melodie koledy Tichá noc v původní německé i převzaté anglické verzi. Vojáci si navzájem nabídli cigarety, doutníky nebo hlt whisky či pálenky. Došlo i na skromnou společnou štědrovečerní večeři. Pro pobavení a odreagování od hrůz války si pak vojáci zahráli fotbal.

Akce proběhla ze strany vojáků jaksi přirozeně, vánoční období jakoby přineslo mír do srdcí bojujících. Výrazně k válečnému vánočnímu příměří přispěl však také tehdejší papež Benedikt XV., který apeloval na všechny aktivní účastníky války na frontách, aby alespoň o vánočních svátcích složili své zbraně, a oslavili tak Vánoce coby symbol míru, pokoje, soucitu, naděje a lásky.

Na východní frontě se žádné vánoční příměří nekonalo, i zde vojáci ale v zákopech zdobili vánoční stromečky. Jak takový stromek na bitevním poli vypadal? Místo ozdob na něm byly zavěšeny kousky telegrafního papíru, nábojnice, cigarety nebo třeba kousky chleba.

Vojáci rakousko-uherské armády dostali v roce 1914 od státu drobné dárky, a to lahve kmínky nebo rosolky, cigarety, mimořádný příděl cukru, čokolády nebo masových a polévkových konzerv. Hromadně byla vojákům také zasílána pohlednice s vyobrazením arcivévody Evžena Habsburského, toho času velitele rakouské armády a velmistra Řádu německých rytířů. Dle dochovaných dobových svědectví měli muži na frontě největší radost právě z této pohlednice.

Skromné Vánoce za války

Oba celosvětové válečné konflikty výrazně ovlivnily Vánoce i běžným lidem a dětem. Nedostatek potravin i jiných komodit na trhu přinesl velice skromné Vánoce. Nejvíce dochovaných konkrétních zpráv o tom máme z doby druhé světové války.

Přídělový systém základních potravin a potřeb pro domácnost tehdy zdaleka nepostačoval na zajištění vánočního občerstvení, výzdoby nebo dárků. Ženy neměly z čeho upéct cukroví a vánočku. Na kapry se na trzích tvořily dlouhé fronty, ve kterých se čekalo několik hodin a na všechny se navíc ani nedostalo. Pro mnoho rodin představoval kapr luxus, který si nemohly dovolit. Totéž platilo pro vánoční dárky. Aby děti dostaly vůbec nějaké dárky, museli je muži sami doma vyrábět. Tatínkové tak třeba vyřezávali ze dřeva postavičky na hraní nebo vláčky, aby svým ratolestem mohli udělat na Štědrý den radost. Děti samotné mnohdy vnímaly nedostatek, což se projevilo i v dopisech Ježíškovi, ve kterých prosily o dárečky. Celá řada dětí ke svým přáním připojila poznámku, že zmíněnou hračku chce jenom v případě, že bude k dostání a nebude stát moc peněz. Dojemnou prosbou mnohých dětí bylo, aby se jim vrátil domů tatínek z války nebo z koncentračního tábora. Toto přání se však bohužel jen málokdy vyplnilo.