Stále extrémnější počasí už není pro svět téma číslo jedna. Proč to nikomu nevadí?

Během vlády Joea Bidena mnozí považovali boj s klimatickými změnami za nedílnou součást správy státu. Avšak návrat Trumpa do Bílého domu ukazuje, že tento konsensus nebyl tak pevný, jak se zdálo. Nyní se klimatická rétorika místo morálních apelů více zaměřuje na argumenty ekonomického zájmu a energetické bezpečnosti. Tento pragmatismus je veden snahou udržet si politický vliv i v prostředí, kde tradiční narativy o globální spolupráci a etické odpovědnosti již nemají takovou váhu.

Trump své rozhodnutí znovu odstoupit od Pařížské dohody oznámil první den svého úřadu, přičemž svůj krok označil za ochranu před „nespravedlivou a jednostrannou dohodou“. Zatímco v roce 2017 tento krok vyvolal silné reakce ze strany světových lídrů, tentokrát byla odpověď opatrnější. Francouzský prezident Emmanuel Macron a německý kancléř Olaf Scholz zůstali zticha, zatímco britský premiér Keir Starmer se vyhnul komentářům. Reakce byly podobně umírněné i od dalších států, což ukazuje, že globální přístup k otázce klimatu se od Trumpova prvního období výrazně změnil.

Podle britského klimatického odborníka Nigela Toppinga není v současnosti politicky výhodné stavět klimatickou politiku na morálních argumentech. Namísto toho se doporučuje klást důraz na ekonomické a konkurenční výhody, které přechod na čistou energii může přinést. Tento posun se projevil i ve snaze hledat společné zájmy s konzervativnějšími vládami. Například technologie na zachycování uhlíku, snižování emisí metanu nebo efektivnější průmyslová výroba by mohly být tématy, na nichž se mohou shodnout různé politické strany.

Důležitou roli v tomto posunu sehrává také geopolitika. Zatímco Pařížská dohoda vznikla na základě představy o globální spolupráci, dnešní svět je charakterizován soupeřením mezi mocnostmi. Ursula von der Leyen, předsedkyně Evropské komise, označila současnou situaci za „novou éru tvrdé geostrategické konkurence“. To klade nové výzvy před klimatické lídry, kteří dlouho prosazovali spolupráci jako jedinou cestu k řešení globální krize.

Trumpův návrat však přinesl smíšené reakce. Někteří evropští lídři, jako například německý ministr hospodářství Robert Habeck, vyjádřili obavy z možného oslabení zelené agendy. Na druhé straně jiní, jako Linda Kalcher z bruselského think-tanku Strategic Perspectives, argumentovali, že rozhodnutí USA má nyní menší dopad než dříve. Čína by například mohla z Trumpova odklonu těžit tím, že získá větší podíl na globálním trhu s čistými technologiemi.

Strategie „mluvit jiným jazykem“, jak to označil Li Shuo z Asia Society Policy Institute, se zdá být klíčovou cestou pro klimatické obhájce, jak přežít v měnícím se světě. Inspirací může být přístup indického premiéra Naréndry Módího, který i přes rezervovaný přístup k ekologickým otázkám podporuje ekonomické příležitosti v oblasti solární energie a dalších čistých technologií. Pravidlo je jednoduché: „Nemluvte o klimatu.“

Tato adaptace přístupu ukazuje, že boj za ochranu klimatu v Trumpově světě se stává stále více otázkou pragmatismu, než idealismu.

Rozhodnutí Donalda Trumpa odstoupit od Pařížské dohody o klimatu přesto vyvolalo aspoň nějaké reakce. Přestože tento krok znamená oslabení snah o udržení globálního oteplování na hranici 1,5 °C nad předindustriální úrovní, většina zemí zdvojnásobila své závazky v boji proti klimatické krizi. Uvedl to server The Guardian.

Ursula von der Leyen, předsedkyně Evropské komise, prohlásila na Světovém ekonomickém fóru v Davosu: „Pařížská dohoda zůstává nejlepší nadějí pro celé lidstvo. Evropa bude pokračovat ve svém úsilí a spolupracovat se všemi národy, které chtějí chránit přírodu a zastavit globální oteplování.“

Wopke Hoekstra, evropský komisař pro klima, označil rozhodnutí USA za „skutečně nešťastný vývoj“, ale zdůraznil, že EU zůstává odhodlána spolupracovat s mezinárodními partnery na řešení klimatických změn.

Ed Miliband, ministr pro energetickou bezpečnost a čistou energii, uvedl, že Velká Británie je „silným zastáncem Pařížské dohody“ a že přechod na čistou energii je „nezvratný“. William Hague, bývalý ministr zahraničí, varoval, že Spojené státy, které čelí ničivým požárům a hurikánům, žijí „v popření“, když od dohody odstupují.

Kanadský ministr životního prostředí Steven Guilbeault označil Trumpův krok za „politováníhodný“. Dodal, že Pařížská dohoda je větší než jedna země, a připomněl, že navzdory odstoupení USA pokračují státy a soukromý sektor ve Spojených státech v podpoře klimatických cílů.

Skupina afrických vyjednavačů o klimatu uvedla, že rozhodnutí USA představuje „přímou hrozbu pro globální snahy o omezení teplotního nárůstu a odvrácení katastrofických dopadů klimatických změn“. Podle prohlášení tento krok oslabuje klíčovou finanční a technickou podporu potřebnou pro přizpůsobení se klimatickým výzvám.

Evans Njewa, předseda skupiny nejméně rozvinutých zemí, na sociální síti X napsal, že odstoupení USA ohrožuje „těžce vydobyté pokroky v snižování emisí a zvyšuje riziko pro nejzranitelnější země“.

Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Guo Jiakun zdůraznil, že klimatické změny jsou „společnou výzvou pro celé lidstvo“ a že žádná země nemůže tento problém vyřešit sama. Čína hodlá spolupracovat se všemi stranami na aktivním řešení těchto výzev.

Marina Silva, brazilská ministryně životního prostředí, označila Trumpova rozhodnutí za „protikladná politikám založeným na vědeckých důkazech a zdravém rozumu“. Brazílie, která bude hostit klimatickou konferenci COP30, plánuje pokračovat ve svých závazcích vůči Pařížské dohodě.

Navzdory odstoupení USA zůstává Pařížská dohoda silným základem pro globální klimatické úsilí. Mnoho zemí si uvědomuje, že přechod na čistou energii je nevyhnutelný, a zdůrazňuje potřebu mezinárodní spolupráce, aby bylo možné čelit rostoucím výzvám klimatické krize.